Článek
Rozhodnutí páru bylo odvážné, pro někoho možná až šílené. Šlo také o akt zoufalství. Co jim vlastně zbývalo? Manželé ze své vlasti odejít nechtěli. I když šlo o život, rozhodli se odolávat syrskému režimu a jeho ruským spojencům.
OSN: Rusové bombardují nemocnice
Novinářka natočila scény jako z akčních trháků, ale zde jde o realitu: Někdo z přátel se podívá z okna a konstatuje, že už zase letí ruský vrtulník. Bude se bombardovat. Žena bere novorozeně a prchají do sklepa nemocnice za ostatními. Menší výbuchy a střelba už dítě ani nerozhodí, slyší to každý den.
Pro Samu je osobní emotivní svědectví, nikoliv objektivní zpráva nebo politologická analýza. Nemusíme si myslet, že všichni Syřané jsou „hodní“, ale faktem je, že Rusové a Asad ignorují úsilí Organizace spojených národů, které mělo zabránit útokům na nemocnice. Podle zprávy OSN se Rusové dopustili v Sýrii válečných zločinů.
Matka malé Samy chodí ve filmu rozvráceným syrským městem a natáčí poselství pro svou dceru. Vysvětluje, proč chtějí s manželem zůstat a udržet nemocnici. Takových lidí je víc, i další rodiny s dětmi doufají, že v Sýrii nějak přežijí. Vznikly tak působivé obrazy dětského světa v Aleppu, hraní si ve vyhořelém autobusu či vyprávění pohádky o chlapci, kterému spadla na dům raketa.
Film je silnou a autentickou obžalobou všech zainteresovaných politiků. Syrská novinářka natáčela v Aleppu pět let a na finální podobě snímku spolupracovala s britským dokumentaristou Edwardem Wattsem, který má na kontě také dokument o ženách pod nadvládou Islámského státu Útěk z ISIS (2015). Získali dokumentární cenu L'Œil d'or na festivalu v Cannes, cenu pro nejlepší dokument na European Film Awards, cenu BAFTA a nominaci na Oscara.
Film běží na festivalu Jeden svět, který právě začal v Praze, a 12. března vstoupí i do běžných kin.