Článek
Japonský protagonista Hirajama k životu nepotřebuje příliš materiálních věcí. Dokáže si naopak užívat těch nejvšednějších radostí, které v každodenním shonu obvykle přehlížíme. Ke svému manuálnímu, zdánlivě podřadnému povolání přistupuje nadmíru svědomitě a pečlivě.
Wenders v rozhovoru prozradil, že se spoluautorem scénáře Takumou Takasakim jej původně zamýšleli coby úspěšného, privilegovaného podnikatele, jenž projde zásadní životní změnou. Nakonec ale postavu Hirajamy koncipovali docela jinak.
Roznětkou režisérovi byla důkladná prohlídka Tokia a tamějších umělecky pojatých veřejných WC.
RECENZE: Dokonalé dny jsou oslavou krásy přítomnosti
„Každý z těch záchodů má svou vlastní identitu. Jsou dílem jiného architekta a všechny mají specifickou auru. To je velmi podmanivé a je to součástí Hirajamovy rutiny. Na každém místě dokáže najít odlišnost způsobem, jak se na věci dívá,“ uvedl Wenders.
Hlavního představitele Kódžiho Jakuša si prý poprvé všiml v romanci Smím prosit? z roku 1996.
„Ten film jsem viděl třikrát za sebou, protože jsem chtěl vědět, jak mohl dosáhnout takové lehkosti bytí,“ upřesnil a dodal, že jej herec definitivně přesvědčil svým výkonem v o deset let mladším celovečerním dramatu Babel.
Kódži Jakušo a Arisa Nakano jako strýc a neteř
Dokonalé dny mají podle Wenderse poukázat na krásu, jež spočívá v různorodosti věcí a díky níž na svět nazíráme mnohými úhly pohledu.
„Všichni jsme tak moc vstoupili do světa produktů, že je zajímavé vidět člověka, který odmítá být součástí tohoto světa. Těší se z maličkostí, váží si jich a ví, jak jsou jedinečné,“ poznamenal s tím, že film má diváky vyvést z vězení konzumu, v němž se dnes pohybujeme.
RECENZE: Panenky na útěku baví i černým humorem
RECENZE: Protivný sprostý holky tančí, zpívají a multiplikují samy sebe
