Článek
Pražský herec Šnajdr prchá ve filmu před svou pološílenou manželkou do Olomouce, kde chce uvést svůj velký režijní projekt s babičkou. Hlavní postavu svérázného herce Pavla Šnajdra napsali Miroslav Krobot a Lubomír Smékal na tělo Pavlu Šimčíkovi.
Babičku ztvárnila Iva Janžurová.
Podle Krobota byli Iva Janžurová a Pavel Šimčík ústředními body filmu. „Byla velká výhoda, že jsme to mohli psát na tělo oběma hercům,“ uvedl.
„Já jsem jí (Janžurové) to představil tak, že není jiná možnost. Hledali jsme důvod, proč dobrá herečka najednou nemůže hrát, a Tourettův syndrom je problém vážný a zároveň zvnějšku zábavný.“
„Zaujalo nás, že můžeme povídat o prostředí divadla a psychologie, terapie. Psali jsme občas společně (s Krobotem) a občas si dopisujeme. To má výhody. Máme větší odstup od toho, co napsal ten druhý,“ doplnil spoluscenárista Lubomír Smékal.
Melíšková: Je tam všechno
Manželku Pavla Šimčíka a hudebnici ztvárnila Klára Melíšková. „Já se musela naučit na lesní roh. Myslela jsem, že mačkáte čudlíky a foukáte, ale ono se na to hraje polohou jazyka v puse a spojením s dechem. Když se vám to povede, tak si to musíte zapamatovat.“
Se svým manželem si ovšem vůbec nerozumí: „Ti dva jsou z jiného světa, on je hravý, citlivý, ona je ve všech směrech zúžená... Když mi Mirek nabídnul tu roli a přečetla jsem si to, tak jsem tam chtěla být. Je tam všechno, smějete se, máte husí kůži, pak se vám chce brečet,“ dodala.
„Natáčení bylo soustředěné a náročné, hodně intenzivní. Těšil jsem se, jestli to bude mít efekt, čím jsme si prošli. Když jsem to dneska viděl, tak myslím že se to zúročilo,“ uzavřel Pavel Šimčík.