Článek
Mezi nová opatření patří měření teploty při vstupu do areálu. To zatím brzdí běžný provoz o poznání méně než zátarasy a pásky, které se snaží oddělovat prostory a zabraňovat shlukování lidí. Relativně dobře funguje i nový systém online rezervace lístků, ačkoliv první den celý web na několik hodin spadl. Sedět se může jen ob místo a s nasazenou rouškou, atmosféra v sálech tak působí o dost klidněji.
Quo Vadis Aida?
Největší ovace si zatím vysloužil první kandidát na Zlatého lva, nová připomínka hrůz balkánské války od bosenské režisérky Jasmily Žbanićové. Ta v roce 2006 vyhrála Berlinale s dojemným snímkem Grbavica o osudu jedné z žen znásilněných srbskými vojáky. V novince Quo Vadis, Aida? podrobně připomíná masakr bosenských muslimů v Srebrenici z července 1995. Hlavní hrdinkou je opět žena, učitelka Aida, která překládá nizozemským jednotkám OSN a snaží se ze své pozice zachránit svou rodinu.
„Já sama jsem válku přežila v Sarajevu. A když slyším ty lži, které nám o ní dnes vyprávějí a které zní spíš tak, že by mohly lidi do války zase přivést, nemůžu se s nimi identifikovat. Cítila jsem potřebu vyprávět o tom, jak válku prožívaly ženy,” uvedla režisérka na tiskové konferenci. Fakt, že dějinám často chybí ženský pohled, potvrdila i představitelka titulní hrdinky Jasna Duričićová.
„O Srebrenici jsem viděla spoustu videí a dokumentů, načetla jsem si všechny knihy. Vím o tom skoro vše, ale pořád mi něco chybělo. Tenhle film dokáže přinést silné emoce, připodobnit, jaké to tam tehdy bylo.”
Žbanićová během příprav mluvila s řadou svědků, přeživších i s některými z nizozemských vojáků. I když ukazuje jejich selhání zabránit vraždě víc než 8 000 mužů, film nezamýšlela jako kritiku OSN. „Taková instituce by v dnešní době asi už nevznikla. I proto ji musíme chránit a vylepšovat. V roce 1995 byla OSN bohužel příliš pod vlivem politiků a nefungovala, jak měla,“ myslí si režisérka. Quo Vadis, Aida? vnímá i jako výzvu k empatii k druhým. „Jasmila vždycky navštěvuje místa, která nikdo jiný vidět nechce. A v každém příběhu vypráví o jednotlivých lidech,” vysekla filmařce poklonu herečka.
Milenci
Ženskou protagonistku i režisérku měl také druhý soutěžní snímek Milenci. Francouzka Nicole Garciová, z českých kin známá jako autorka melodramatu Kameny bolesti, ovšem své hvězdné obsazení využila jen k banálnímu milostnému trojúhelníku. Rozhodování hlavní hrdinky mezi bohatým manželem a osudovou první láskou by vyznívalo přesvědčivěji, kdyby se odehrávalo v 19. století, nikoliv v současnosti.
Viditelná přítomnost filmařek v hlavní soutěži je nicméně změnou oproti minulým letům, kdy benátský festival právě pro nedostatečný zájem o autorky budil kritiku. Žena, konkrétně australská herečka a držitelka dvou Oscarů Cate Blanchettová, také vede letošní hlavní porotu a další žena, Tilda Swintonová, letos obdržela čestného Zlatého lva.
Britská herečka ve svém projevu vyznala lásku filmu. „Být v místnosti s živými bytostmi a s velkým plátnem je čirá radost,” řekla nadšenému sálu, který ji po řeči zakončené výkřikem „Wakanda Forever“ připomínajícím nedávno zesnulého kolegu Chadwicka Bosemana odměnil potleskem ve stoje. Slavnostní zahájení vzdalo hold i také nedávno zesnulému skladateli Enniu Morriconemu.