Článek
Snažíte se, aby herci a herečky nacházeli v nových projektech jiné polohy. Jak toho lze docílit?
Velmi důležité je předem zjistit, jakým způsobem daný herec nebo herečka k rolím přistupuje. Jestli je staví přes pohyb, skrze hlas, nebo prostřednictvím analýzy textu. Snažím se jim pomocí různých technik nebo cvičení nabídnout další možnosti.
Taky se díváme, jaké úlohy ztvárňovali předtím a co nového by chtěli ukázat. Cílem je i najít určitou stránku jejich osobnosti, kterou navenek třeba běžně nedávají najevo, ale ta postava ji má zdůraznit. Společně také zkoumáme specifika herecké práce v denním seriálu a odlišných žánrech. Herce připravuji nejen na dramatické role, ale třeba i na komediální.
Před deseti lety jsem za tímto účelem založila herecké workshopy Před kamerou, kde s kameramanem Miloslavem Holmanem a režisérem Radimem Špačkem učíme filmové a seriálové herectví. Jako obor totiž v Česku stále není moc zastoupené.
Cukrkandl. Podívejte se na Terezu Ramba v roli zubařky
Koučujete třeba Petru Bučkovou nebo Lucii Štěpánkovou. Objevily jste spolu něco konkrétního, co herečky využily ve své práci?
Napadá mě Petřina role ve filmu Poklad. Její postava žila na Bali a byla duchovně zaměřená. Byla také hodně feminní, nosila dlouhé vlasy. Tím vším se od Petry lišila. Pracovaly jsme na tom, abychom její ženskou podstatu ještě více podtrhly.
Lenka Olšanová (vpravo) spolupracuje i s herečkou Lucií Štěpánkovou (uprostřed). Vlevo herecká agentka Selma Ročková
Jak se vaše herecké lekce liší od výuky na DAMU?
Nemůžu to srovnávat, výuku na DAMU jsem nezažila. Herce a herečky se snažím vést k přirozenému projevu a autentickému herectví, které je teď v oblibě. Režiséři, ale i diváci dnes mají rádi, když je postava zranitelná, lidská, citlivá a barevná.
Alfou a omegou je samozřejmě scénář, v němž je sepsána charakteristika postavy. Režisér ji vede, zatímco já hledám prostředky, jak ji herectvím nastínit a jak se s ní skrze její jednání sžít. S herci a herečkami se postavy snažíme spoluvytvářet, ne jenom plnit režijní pokyny.
RECENZE: Česká komedie Bez trenek je hluboké dno. Čeká vás 90 trýznivých minut
Na natáčení pak přítomná nejste?
Ne. Mám sice možnost tam být, ale moc ji nevyužívám. S herci a herečkami spolupracuji během příprav na natáčení a také po jeho skončení, kdy postavu opouštíme.
Je nutné pracovat i na vymanění se z postavy?
Záleží na žánru díla. Pokud jde o pohodový seriál, v němž postava neprožívá trauma, potřeba to není. U některých projektů je to však záhodno. Například u thrilleru #annaismissing jsem pracovala s mladými herečkami Alexandrou Vostrejžovou a Viktorií Vítovou, s nimiž jsem si povídala o jejich pocitech při natáčení a dávala jim podněty, jak z postavy vystupovat.
Nedávno jsem koučovala u náročného dílu seriálu Specialisté. S tamními herečkami jsem řešila, jestli jejich tělo, které v postavě zažilo stres, ho zvládlo po natáčení zanechat. Na fyzickou stránku herecké profese se občas zapomíná.
Lenka Olšanová
- Brněnská rodačka působí jako divadelní a seriálová herečka a herecká koučka.
- Objevila se v seriálech Modrý kód, Strážmistr Topinka či Táta v nesnázích.
- Hraje v angličtině i francouzštině. Po boku Daisy Ridleyové, Clive Owena a Naomi Wattsové si zahrála v americkém filmu Ofélie režisérky Claire McCarthyové.
- Za roli v seriálu American Ghost Hunter in Prague byla letos nominovaná na cenu Hollywood Series.
- Je členkou tuzemského souboru Prague Shakespeare Company a britské improvizační skupiny Script for Brains.
Koučovací zkušenosti jste nabrala v zahraničí?
Ano, na hereckých workshopech. Mám to ale i hodně odpozorované, třeba od americké castingové režisérky Nancy Bishopové. Vybrala mě do filmu Ofélie, který se natáčel v Praze. Coby asistentka produkce jsem se navíc zúčastnila větších zahraničních natáčení a měla jsem možnost sledovat, jak se herci připravují o pauzách.
Nejvíc jsem se ale naučila na své alma mater na brněnské JAMU, kde byla mým oborem dramatická výchova. Klade se tam velký důraz na psychologii a duševní hygienu i proces inscenační tvorby.
Ve filmu Ofélie si Lenka Olšanová (druhá zleva) zahrála po boku Naomi Wattsové (vpravo).
V čem jsou zahraniční produkce dál než české?
Chtěla bych podotknout, že se český casting za poslední léta výrazně posunul k lepšímu tím, že se s herci vede dialog, což je patrné kupříkladu z práce Maji Hamplové nebo Gabriely Dorantové. Dříve šlo spíše o spoléhání se na archetyp postavy a rejstřík daného herce. Typicky, když jednou ztvárnil lékaře, tak ho pak hrál často.
Někteří herci a herečky zůstanou uváznutí v jedné ikonické roli, po níž už je nikdo nechce obsadit. Proč tomu tak je?
Producenti se pravděpodobně obávají, že je diváci v jiné roli nepřijmou. Ti, s nimiž pracuji, jsou ochotní fyzicky se proměnit, ocitnout se už během příprav mimo komfortní zónu, vstoupit do neznáma a nechat se vést. Tím jsou pro producenty zajímavější.
Z natáčení seriálu American Ghost Hunter in Prague
Napadá vás opačný příklad herců nebo hereček, kteří jsou schopní zahrát cokoli?
Naprostým chameleonem je podle mě Jim Carrey. Velmi proměnlivá je z mého pohledu také Scarlett Johanssonová.
Vítejte v Jurském parku, opět. Tentokrát se Scarlett Johanssonovou a Jonathanem Baileym
U filmu jste prý hned začala s hraním v angličtině. Proč ne v češtině?
Jako dospívající jsem v češtině hrála třeba v Divadle Polárka. Jan Mikulášek, který dnes působí v Divadle Na Zábradlí, tam tehdy vedl soubor, v němž hráli třeba Václav Neužil, Jan Hájek nebo Jana Plodková. Tyto herce jsme s dalšími členy dětského souboru chodili obdivovat na jejich zkoušky. Tenkrát jsem si uvědomila, že víc než stání na jevišti mě baví tvůrčí proces.
Když jsem si později chtěla zlepšit angličtinu, řekla jsem si, že toho docílím skrze divadlo, k němuž mám nejblíž. Kromě práce pro zahraniční produkce jsem se poměrně náročnou cestou se sedmi koly konkurzu s monology v archaické angličtině dostala do souboru Prague Shakespeare Company.
U angličtiny jsem pak už zůstala. Paradoxně se v ní méně stydím, i kvůli tomu, že se nesoustředím jen na dokonalou výslovnost a pohyby. Američtí tvůrci jsou uvolněnější a spíše herce pochválí.
Mikuláš Černák je jeden z nás, říká jeho filmový představitel Milan Ondrík
RECENZE: Erotický fenomén Emmanuelle v nové reinterpretaci vypovídá o osamělosti i hledání vášně
