Terry Gilliam: Svoboda být vtipný, smát se všem a všemu teď není povolená

Do Česka se pravidelně vracíte. Kdy jste u nás byl prvně?

V rámci natáčení Kletby bratří Grimmů (2005). Tehdy jsme k vám zamířili z prostého důvodu: byli jste nejlevnější místo v Evropě pro naši práci. Navíc ke Grimmům se Česko dokonale hodilo. A já jsem brzy zjistil, jak miluju Prahu. Jen projít se jejími ulicemi vás dostane do jiných století. Je mnohem lepší než Disneyland. I když tomu se teď dost blíží.

Myslíte tím turisty na každém kroku?

Ani ne. Spíš to, jak se všechno opravilo. Jak domy, ulice najednou září. Při mé první návštěvě mě přivítala ještě stará Praha. Teď je to všechno nějak čerstvě vymalováno nádhernými pastelovými barvami. Bohužel se tím město Disneylandu přiblížilo.

A čím vás přesvědčili organizátoři Future Gate, abyste dorazil?

Ničím, stačilo, aby mi nabídli výlet do Prahy zdarma. Kdo by to odmítl. Tak jsem tady, sice jen na tři dny, ale jsem. Jsem za tu možnost moc rád.

Future Gate cílí na fanoušky sci-fi. Je to váš oblíbený žánr?

Ne, sci-fi mě vůbec nezajímá. Moje filmy vycházejí z reality. Pohybují se mezi ní a fantazií. O to mi také primárně jde. Pravda, někdy se mé nápady později zhmotní. Jako bych kus budoucnosti ve své tvorbě předvídal. Podívejte se na 12 opic (vypráví o roce 2025 a epidemii, vznikl v roce 1995 - pozn. red.) a covid.

Tento snímek je součástí Future Gate. Promítat se bude i váš další snímek Brazil (1985). Když se zpětně díváte na své projekty staré desítky let, neláká vás alespoň něco v nich změnit, cosi přidat, ubrat, přetočit…?

Ne, jakmile je film hotový, existuje, žije. Nevidím důvod se k němu vracet, dělat v něm změny. Mám v tomhle – na rozdíl od některých kolegů režisérů – jasno: pro mě je film věc, která existuje v určitém čase, na určitém místě, patří k němu konkrétní lidé, doba. Buď ho udělám dobře, nebo ne…

Navíc mě ani moc nezajímají technologie. Moc si s nimi nehraju. Proč bych měl cokoli předělávat? Točím vždycky své představy o společnosti, v níž žijeme, případně, kam směřuje/me. Navíc si píšu ke snímkům scénáře, což mě v jistém směru omezuje. Musel bych dělat nové na staré téma.

Humor seriálu, který vás proslavil, byl velmi nekorektní. Nacházíte v současnosti cosi podobného v anglofonním světě?

Ne, lidé jsou příliš vyděšení na to, aby byli vtipní, protože svoboda být vtipný a smát se všem a všemu teď není v našem světě povolená. Budete automaticky považovaní za necitlivé jedince. Lidé jsou teď velmi opatrní na to, co řeknou.

Neříkejte mi, že se vám v poslední době nelíbil aspoň nějaký film.

Stále na něj čekám… Nějak si nemůžu ze současné nabídky vybrat. Nevidím v ní nic, co by mě oslovilo. Tím neříkám, že se netočí dobré filmy. Chybějí mi v nich ale nové nápady. Ano, jsou na první pohled úspěšné – proto bych je neměl kritizovat –, jen jako divák se chci nechat překvapit a to nějak nefunguje.

Prozradíte mi v téhle souvislosti, co jste viděl naposledy?

Spíš vám řeknu, co mě bavilo. Byla to první řada seriálu Banda (Boys, 2019, Prime Video - pozn. red.) Ta mě skutečně překvapila, mile. Byla legrační, pobuřující, šla „přes čáru“. Někoho mohla i urazit, jenže to se mně právě líbí. Nekorektní věci mě rozesmějí. Mají i šokovat, aby vás pobavily. Škoda že druhá a třetí série Bandy už tak dobré nejsou.

V rámci Monty Pythonova létajícího cirkusu vás proslavily kresby, ostatně ty vás živily ještě v USA. Nikdy vás nelákalo natočit celý animovaný film?

V tomhle jsem měl vždycky jasno. Miluju život. Rád se bavím s lidmi, rád pracuji s živými herci. Baví mě, překvapují mě každý den. Natáčení má v sobě pak živelnost, již vyhledávám. U animovaných filmů tohle nenastane. Jako tvůrce jste hodně sám. Živí herci se do procesu ve velkém zapojí až v momentě, kdy své postavy namlouvají… Ta tvůrčí samota mě zkrátka nikdy nelákala, ani neláká.

Přesto se netajíte tím, že animaci stále obdivujete. Vím, že vás kdysi okouzlil český režisér Karel Zeman. Jaký jeho film se vám líbí nejvíc?

Baron Prášil (1961). Inspiroval mě k vlastní práci, k mému filmu Dobrodružství Barona Prášila (1988). A stále si v té souvislosti pamatuju na to, jak jsem jen užasle hleděl na Zemanovu verzi příběhu bájného hrdiny. Ve své době dokázal až neuvěřitelně spojit animaci a hraný film. Právě on mě s Baronem Prášilem seznámil. Nadchnul mě pro jeho příběh.

Už jste byl v Zemanově muzeu nedaleko pražského Karlova mostu?

Byl a jdu tam znovu. Napsali mi sami e-mail, protože věděli, že budu v Praze, a pozvali mě na návštěvu. Neodmítl jsem, samozřejmě.

Kdybych vám teď řekla, že máte neomezený rozpočet. Víte, co byste (na)točil?

Dal bych je do svého plánovaného snímku (The Carnival at the End of Days - pozn. red.) plného slavných herců. Momentálně na něj nemám všechny peníze. Musím v něčem ze svých představ slevit. Což se mi spíš nechce. Zlobím se pak sám na sebe, že toho nejsem schopný. Což není vždycky špatně. Když se zlobím, přicházejí nejlepší nápady…

Upřímně taky sám nevím, jak by vše dopadlo, kdybych sehnal ty peníze, po nichž toužím, všechny. Musel bych řešit, jak je užitečně využiju.

Což ještě nevíte?

Vím, ale taky vím, že to pro tvorbu nemusí být dobré. Takhle asi vyjdu z rozpočtu, co na film seženu. Dávno totiž vím, že je dobré nemít „neomezené“ možnosti. Jsem pak zbytečně rozpínavý. Pro mě je zkrátka lepší, když mám jisté limity, mantinely. Líp se mi tvoří.

Jako tvůrce se pohybujete mezi žánry. Dokázal byste k nějakému přirovnat váš život? Je to pohádka? Sci-fi? Drama? Telenovela…?

Tohle se mění. Já se měním každým filmem. Jsem v tu chvíli tím, jak si téma žádá. Když jsem jako muž pokročilejšího středního věku dělal Krajinu přílivu (2005), stal jsem se malou holčičkou. Poměrně hladce jsem v sobě objevil opět dítě.

Ještě vás vrátím k jiné umělecké složce vaší osobnosti. Ještě malujete? Kreslíte?

Skoro vůbec. Už mi to ani tolik nejde. Ruka si na pohyby odvykla. Nápady sice přicházejí, ovšem právě tu ruku musím znovu rozhýbat, abych je realizoval. Dělávám to jen výjimečně. Zrovna nyní mě trochu trápí, že dcera bude mít 2. října narozeniny.

Já k podobným příležitostem dělávám blízkým speciální přání. Nápad na něj mám, jenže jsem ho ještě nedotáhl do konce… A stručnější odpověď na vaši otázku? Kreslení, malbu jsem omezil jen na podobné příležitosti. Vedle narozenin tvořím ještě u příležitosti nejrůznějších výročí a svátků, včetně Valentýna.

Ovšem stále se netajíte svým obdivem k obrazům, výtvarnému umění. Najdete si v Praze čas na návštěvu Národní galerie?

Ne, tohle mi z časových důvodů nevyjde. Ale jinak mám galerie rád. Když jsme dělali Pythony, chodíval jsem do té londýnské pro inspiraci. Kradl jsem v ní nápady velkých mistrů, měnil si je podle svých potřeb a představ.

Pojďme do budoucnosti. O vašem novém filmu už vím. Máte i jiné plány?

Já bych se ještě přece jen vrátil právě k tomu mému novému filmu. Třeba začnu brzy točit, ač s menším rozpočtem. Musím pracovat, pracuju rád a chci pracovat až do smrti… A co jiného plánuji? Jistý mám před sebou jinak jen jediný cíl: dodělat to přání pro dceru k narozeninám. Čas si na to najdu. Ten film bych stejně natáčel příští rok. Bude o tom, jak Bůh vyhladil lidstvo za to, že pos… jeho krásnou zahradu, Zemi.

Možné lokace pro natáčení máte?

Zase jsme u peněz. Jednám i se Saúdy. Podpoří-li projekt, budu natáčet i tam. Asi víte, že v posledních letech hodně investovali do kultury. Film je pro ně jedna z priorit. Podle mě investují peníze z ropy hodně chytře. Stačí zajet na jejich Red Sea International Film Festival a uvidíte, jaké nadšení pro kinematografii mají.

Probíhá u Rudého moře, v Jeddahu v západní Saúdské Arábii. Narazíte tam na lidi, kteří jsou velmi šikovní, vzdělaní, mladí, otevření technologiím. Všichni ti spisovatelé, filmaři, herci… jsou nadšení, že mohou točit své příběhy, často z vlastních dějin, o své společnosti.

Nadšení muži. Jsou tam i nadšené ženy?

Jasně. Byly na festivalu všude. Byly oblečené jako vy (džíny a košile - pozn. red.). Saúdové se skutečně otevřeli světu. Chtějí být jeho součástí. Budoucnost kinematografie je v Saúdské Arábii. Když to srovnám s Londýnem, je mi až smutno. Tam tuhle jiskru dávno nevidím.

Muhammad bin Salmán (předseda vlády Saudské Arábie - pozn. red.) skutečně ví, co dělá. I proto dokázal za pár let posunout zemi ze středověku do daleké budoucnosti, do 22. století. Je taky zajímavé číst, co o něm píše britský tisk. Vyčítají mu porušování lidských práv, ten posun však nevidí.

Není naopak tenhle váš pohled až moc optimistický?

Jeďte se tam podívat. Z ulic zmizela náboženská policie. Ženy dostaly práva, jaká nikdy neměly, mají skvělé vzdělání… Ten posun je obrovský. Kdo chce kritizovat Saúdy, ať to srovná s Íránem, který také plní světové zpravodajství a kde je posun opačný, spíš ke středověku.