Článek
Nová komedie Buď chlap! se z velké části natáčela na Slovensku, ve Vysokých Tatrách. Jak vypadala vaše zavazadla, když jste se balila „na hory“?
Vzhledem k tomu, že jsem cestovala s babičkou a oběma miminky, tak velice výživně, každý rodič si to asi umí představit. Ale musím říct, že už jsme zkušení cestovatelé, v horách trávíme spoustu času a potřebujeme toho čím dál míň, takže to s námi tak strašné nebylo. (Smích)
Co v zavazadlech před touhle „akcí“ rozhodně nesmělo chybět?
Víte, my jsme duší minimalisti, a nejdůležitější je mít sami sebe. Miluju svou práci za to, že můžu tolik času trávit s dětmi, materiální věci se dají vždy sehnat případně na místě. Ale já jsem mistr balení, takže nám nakonec nic nechybělo. Kufry jsme měli, myslím, dva.
Součástí natáčení byl vedle lidí i jeden medvěd. Povězte mi: funguje vážně metoda dělat při setkání s ním mrtvolu, jak radívají horalé?
Rozhodně. Já jsem na medvědy zvyklá z Kanady, a navíc mám vždy po ruce bear sprej, ale Jakub, to je křehký muž a nebudu moc lhát, když řeknu, že jsem u něj zahlédla slzu strachu…
Smrdí medvědovi z huby, jak taky horalové říkají?
Řekla bych, že na metr a musím říct, že jsem se samozřejmě vůbec nebála (smích), ale když byl ten metr od nás, tak jsem rozhodně nečuchala, měla jsem hlavu zabořenou v hlíně a byla jsem ráda, že jsem ráda.
Předpokládám, že jako zcestovalá dáma víte, že životní podmínky na natáčení jsou leckde tvrdé. Je něco, co vás dokáže v přírodě vyloženě otrávit?
Ne. Přírodu miluju. Není špatné počasí, jen špatně zvolené oblečení. Problém na natáčení je, že se nemůžete obléknout dle sebe, vždy se oblíkáte dle svého charakteru. Takže na natáčení nesnáším zimu. A při natáčení na Buď chlap! byla zima jak blázen, pořád jsme točili v noci. A ještě mě nořili do bažin a předhazovali medvědům. Ale já jsem srdcař a věřím v dobrý výsledek. Co bychom pro diváka neudělali. (Smích)
A když takhle krizová situace nastane, prudíte, ječíte, hádáte se, nadáváte (si)?
Ne, já mám ráda klid a pohodu. Myslím, že jako herečka jsem dost nenáročná. A navíc se dokážu do dost situací vcítit. Třeba když nám uletěl hrací orel, je jasný, že nebudu ječet na rejžu (Michal Samir - pozn. red.), proč čekám na place půl dne a půl noci. Prostě najděte v Tatrách hracího orla, že…
Co vás z těchhle stavů naopak spolehlivě vyvede?
Sranda a láska.
Po narození dětí si projekty, do nichž jdete, hodně vybíráte. Natáčíte tak dvakrát do roka. Čím vás přesvědčila tahle komedie, že jste na nabídku kývla?
Nedávno jsem to počítala a film Bud chlap! jsem natočila jako jediný projekt ve dvouleté pauze, takže je to dokonce ještě míň… Jinak v tomhle případě rozhodlo, že mám ráda režiséra a producenty, kteří mi ve všem vyšli vstříc, líbil se mi scénář, odlehčený, ale chytrý… Teď budu po skoro čtyřech letech točit těžší téma. S dětmi jsem se na to necítila, ale pomalu se mi vrací chuť. Celkově ale stále platí, že budu pracovat mnohem míň než dřív. Jsem silně mateřský typ, být s dětmi mě baví a ony rostou šíleně rychle.
K projektům, jež jste letos vzala, patří pokračování televizního Docenta. Můžete mi prozradit i ty další, na něž jste kývla?
Ano. Budu točit film Franta Mimozemštan, což je komedie Rudolfa Havlíka. A ten poslední letošní projekt je film Dana Svátka Zápisník alkoholičky. Bude to ponor, ovšem těším se na to. Po dlouhé době risk, ale jak jsem řekla, začínám se cítit i na větší témata. Pak si dám zase delší pauzu. Děti a les, muž a náš obchod Láska je, to je moje.
Michaela Duffková: Byla jsem modelová alkoholička
Jiří Strach: Přiznám se, že nejsem divák televizí
