Článek
Vy jste už loni na karlovarském festivalu prohlásila, že film Vlastníci bude „bomba“. To jste poznala už ze scénáře?
Ano, nad scénářem jsme se s manželem smáli jako blázni, věděla jsem, že to může být skvělý film.
V čem je pro vás tento film ojedinělý?
Je to první film Jiřího Havelky, který, myslím, měl začít točit už dávno. Má neskutečný smysl pro humor a opravdovost a do toho je strašně inteligentní. To je ďábelská kombinace.
Jak se Jiří Havelka na place osvědčil?
Perfektně, Jirka je skvělý divadelní režisér a jsem opravdu ráda, že se konečně pustil i do filmu.
Vlastníci jsou filmovým režijním debutem Jiřího Havelky.
Některé scény jsou poměrně divoké, byl prostor pro improvizaci? Pokud ano, jak velký?
Byl to takový ten druh textu, u kterého se vám jako herci vyplatí spíše ho dodržet. Ale i přesto jsme hodně a hodně improvizovali. Bylo to osvěžující a zábavné.
Hrála jste mladou maminku, manželku, takovou ve vztahu „paní vedoucí“, praktickou, zásadovou ženu. Ztotožňujete se s těmito vlastnostmi?
Jsem naprosto odlišný typ, řekla bych, ale to byste si asi museli potvrdit u manžela. (smích)
Tereza Voříšková: Láska je to jediné, v co věřím
Film se odehrává v jedné místnosti, na schůzi vlastníků bytových jednotek. Nechytli jste během natáčení ponorkovou nemoc?
Já tedy vůbec, i když je pravda, že Novotný a Kotek mi neustále schovávali rekvizity, což mě pak začalo opravdově štvát. (smích)
Tereza Ramba a Vojtěch Kotek ve filmu Vlastníci
Sepsala jste knihu o svých cestách s názvem DobroDruhům. Těm jste ji i věnovala. Kdo je ve vašich očích onen DobroDruh?
Dobrý druh je určitě někdo, kdo se rád diví. Myslím, že to není ani o odvaze, jako spíš o touze nechávat se neustále překvapovat. Je to někdo, kdo cestuje zpocený s batohem na zádech a malou, narvanou krosnou, ale taky někdo, kdo sedí zachumlaný doma s čajem a cestuje prstem po mapě. A hlavně je to někdo, kdo miluje, protože DobroDruhům je taky kronika lásky. A láska je.
Jde o cestopisy? Nebo jak byste svou knihu definovala a pro koho je?
Jsou to trochu cestopisy a trochu, jak už jsem řekla, kronika lásky. Je pro všechny, kteří se mnou chtějí dostat úžeh v horkých pouštích, bát se medvědů a krokodýlů, anebo se potit ve vlhkých deštných pralesech. Prostě je to kniha pro všechny dobré druhy.
V knížce píšete, že se „strašně ráda“ divíte. Kde jste se zatím divila nejvíc - a čemu?
Divení se je láska. V divení se jsem opravdu dobrá. Divím se všemu a všem, hlavně na cestách. Divím se domorodcům, jejich zvykům a většinou nejvíc přírodě. Divení se dělá duši dětskou.
Loni jste se vdala za akrobata Matyáše Rambu. Ten v nedávném rozhovoru uvedl, že nečekal, že si vzhledem ke své profesi vezmete jeho příjmení. Pro vás to bylo samozřejmé?
Naprosto. Je to můj muž a jsem pyšná na to, že můžu nosit jeho jméno.
Herečka se loni provdala za akrobata Matyáše Rambu.
Loni jste se také stala matkou. Jak vás to změnilo?
Ha. Moc ne, jenom asi prasknu láskou.
Co vás na mateřství nejvíc překvapilo?
Že to není úplná brnkačka. (smích)
Natáčela jste v těhotenství, a i s miminkem už jste se pustila do práce. Jste od přírody aktivní člověk, nebo se zkrátka sešly zajímavé nabídky?
Myslím, že jsem od přírody silný jedinec, to mám po matce. A jsem šíleně aktivní. Věřím, že dítě je dar, který přijde do vašeho života a stává se jeho součástí. Nemůžete najednou všechno změnit. To byste pak už nebyla vy. Někdy to není nejjednodušší, ale myslím, že když si Slunce vybíralo tatínka akrobata a maminku herečku, tak trochu vědělo, do čeho jde. (smích)
A návrat do divadelního představení Amerikánka na Jatkách78?
Aktuálně je připravená Amerikánka verze tři. Mihnu se tam a se mnou ještě spousta zajímavých herců a hereček. To představení prostě žije s námi.
Tereza Voříšková: Svléknu se, pokud k tomu bude důvod
