Hlavní obsah

Táňa Pauhofová: Na Slovensku jsou novináři velmi často napadáni

3:15

Poslechněte si tento článek

Dnes 10. 3., 13:32

Slovenská herečka Táňa Pauhofová žije v rodné Bratislavě, ale v českém filmu i televizi je už od pohádky Čert ví proč (2003) jako doma. Za postavu Dagmar Burešové v sérii Hořící keř získala Cenu české filmové kritiky a v sobotu večer proměnila třetí nominaci na Českého lva (předchozí byly za Hořící keř a Něžné vlny) za vedlejší roli ve filmu Vlny.

Článek

Oblíbená herečka patřila k těm oceněným, kteří v sobotu zmínili důležitou roli médií v demokratickém světě. Sošku jim na dálku také v děkovné řeči věnovala. Reagovala tak na vyostřené události, které se v její domovině již nějaký ten rok dějí.

Novinky ji v sobotu vyzpovídaly hned dvakrát. Jednou tzv. na kameru, podruhé tzv. do písmenek.

Postava novinářky Věry Šťovíčkové je po Dagmar Burešové ze série Hořící keř další skutečnou postavou novodobých českých dějin. Jak na vás tato postava působila, když jste se s ní seznamovala?

Bohužel jsem neměla možnost se s ní setkat osobně, ale čerpala jsem ze všeho, co ze setkání s ní nasál Jirka Mádl. Pro mě je to po paní doktorce Burešové další, sice v mnohém jiná, odvážná a silná žena, která se, přestože měla určitě strach a žila ve velké nejistotě, dokázala postavit tomu, co považovala za nutné. Nikdy se nelitovala a dokázala i hrdě unést všechny důsledky svých rozhodnutí. To je podle mě velká věc.

Ve své děkovné řeči jste zmínila novináře a situaci na Slovensku. Jsou Vlny v tom smyslu dnes aktuální?

Absolutně. Mají nesmírný přesah. V době natáčení jsme ještě netušili, že se situace bohužel nejdřív u nás a postupně i ve světě vyvine směrem, jaký dnes vidíme. Že o demokracii, kterou jsme považovali za samozřejmost, budeme muset začít bojovat.

Glosa: Už zase existují seznamy nepohodlných umělců

Divadlo

U nás jsou opravdu novináři velmi často napadáni, mají velmi těžkou práci. Zároveň jsou pro společnost asi nejdůležitější v nastavování zrcadla, obraně spravedlnosti, obhajobě demokratických principů. A oni to navzdory velkému diskomfortu stále dělají.

Máte tedy dnes na Slovensku novináře, které byste přirovnala k hrdinům filmu Vlny?

Určitě ano. Samozřejmě není novinář jako novinář, v každém řemesle platí, že ho lze dělat dobře – anebo ne. A my naštěstí takové dobré novináře na Slovensku máme.

A jak se momentálně vyvíjí váš vlastní život?

Můj život se vyvíjí velmi dobře, má všechny barvy duhy. Pořád je spousta věcí, za které jsem nesmírně vděčná. A pořád říkám: nevzdáváme se, bojujeme, radujeme se.