Skladatel Ilan Eshkeri: Věřím, že se během svého života dostanu do vesmíru

Space Station Earth nabízí unikání záběry z vesmíru. Natočili je kosmonauti/astronauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Nápad spojit je s hudbou byl váš?

Ne, na Twitteru mě kdysi kontaktovala sama Evropská kosmická agentura (ESA). Ukázalo se, že jeden z astronautů Tim Peake je fanouškem mé hudby a že by pro mě měl nějakou „práci“. Tak celý projekt začal.

Mně chodí do e-mailů a přes sítě ledacos. Vy jste hned věřil, že vám píšou správní lidé?

Ano, věděl jsem delší dobu, že mě kdosi na Twitteru z ESA sleduje. Tyhle věci se mi zase tak často nestávají… Živí mě hudba a najednou mi napíše někdo, kdo je spojený s vědou, vesmírem? Tohle byla mimořádná věc. Zjistil jsem posléze, že za vším stojí Tim, astronaut. A že znal mou práci? Bylo to pro mě něco úžasného. Příprava našeho projektu ovšem trvala déle, než jsme chtěli. Kvůli covidu.

Kdy jste poprvé mluvil s Timem Peakem?

Někdy v roce 2015. Ovšem s ESA jsem jednal už předtím, než jsem se spojili. Dokonce jsem poté natáčel nějaké starty jejich raket do vesmíru.

Byl jste i ve Francouzské Guyaně? V Kourou, kde je francouzský kosmodrom?

Ano, tohle je velmi zvláštní, barevný kus naší planety. Je tam velké vesmírné centrum, ovšem také výcvikové středisko francouzských speciálních složek, legionářů. Některé jsme potkali v baru. Šlo rovněž o velmi silný zážitek, který doplnil výjimečné pocity ze startů raket.

Společně s Timem a dalšími astronauty jste dali dohromady film, který se dal nedávno vidět v Praze v rámci akce Westfield Good Festival. Trvá hodinu. Jsou v něm záběry z vesmíru, na naši planetu, spojené s vaší hudbou. Z kolika hodin jste je vybírali?

Konkrétně vám to asi nespočítám. Procházeli jsme databázi ESA, která opravdu nabízí mnohé. Jisté taky je, že většinu pořídili astronauti v letech 2014 až 2020. Některé věci byly i z roku 2022, co vím. Ne všechny záběry se daly pro film využít, neměly dostatečně vysoké rozlišení.

Kdo vám s rešeršemi a vyhledáváním snímků, videí pomáhal?

Na tohle jsem měl editory, kteří záběr po záběru procházeli, hledali ty nejvhodnější. Ano, trvalo to dlouhé hodiny a hodiny, dny, abychom udělali celek, k němuž jsem složil hudbu.

Kde všude jste snímek už promítali?

V téhle podobě - s výjimkou Prahy - nikde. Space Station Earth vlastně není čistokrevným filmem, je to spíš unikátní show. Hráváme ji obvykle v koncertních sálech. Je to kvůli tomu, že vedle záběrů je v ní důraz na mou hudbu. Obrázky jsou jakýmsi „pozadím“ pro ojedinělý živý koncert. Pravda, záběry z vesmíru, každý z nich o sobě, v něm vyprávějí vlastní příběh… Abych to shrnul, promítání na plátno v kině jako v Praze bylo ojedinělou akcí. Nemám v úmyslu ji znovu dělat. Ono je to i složité.

V čem?

Vše vyžaduje značnou divákovu, posluchačovu pozornost. Na plátně máte najednou až tři záběry, tři různé obrazy, které jdou současně v jeden okamžik. Myslím si proto, že je lepší sledovat vše s živou hudbou. Dodává všemu emocionální kontext. Možná by ze Space Station Earth jednou mohl být i nějaký „běžný“ film, jenže to by se musel předělat.

Předpokládám, že než jste vůbec se Space Station Earth začal, musel jste načíst spoustu podkladů o vesmíru. Kolik máte na tohle téma doma knih?

Opravdu hodně. Patří k nim knihy o Hubbleově vesmírném dalekohledu, výstavbě Mezinárodní vesmírné stanice. Mám také mapy hvězd včetně starých. V mé knihovně nechybějí ani biografie astronautů… Opravdu jsem při přípravě show nic nepodcenil.

A dokázal byste mi tedy při pohledu na noční oblohu rozklíčovat největší souhvězdí?

V tomhle jsem velmi špatný. Navíc si myslím, že vždycky je lepší dívat se na zem, dívat se z očí do očí… Pohled na Zemi, shora, je ovšem pro mě stále fascinující.

Chtěl byste se tam, třeba na oběžnou dráhu, někdy sám podívat?

A kdo ne?

No, třeba já.

Tak to jste spíš výjimka… Já si myslím, že po letu do vesmíru touží každý, možnost podívat se tam vám určitě změní život. Opustíte Zemi, nahlédnete na ni z výšky a pochopíte naplno tu krásu, zázrak našich životů. A o tom je Space Station Earth.

Když jsme projekt chystali, mluvil jsem s astronauty a všichni se shodli v tom, že se dolů, z vesmíru, vrátili jiní. Ostatně to, že tam probíhají určité změny v lidském těle, je i lékařsky ověřené… Největší posun podle mě nastává v přemýšlení. Z oběžné dráhy nevidíte státy. Vnímáte kontinenty, oceány, moře… Vidíte osídlenou planetu, kterou obývá lidstvo. Vidíte, jak je atmosféra, bez níž nemůžeme žít, tenká. Uvědomujete si zároveň naplno nekonečnost vesmíru.

S astronauty jste mluvil opakovaně. Jak vám popsali ty změny po návratu na Zem?

Vracejí se dolů s tím, že musíme více naši planetu chránit. Pečovat o ni včetně klimatu. Vnímají problémy vcelku. Nestavějí své životy na egu, ale na tom, že musíme fungovat dohromady, abychom Zemi nezničili. Uvědomují si křehkost její, naší existence… Tohle všechno předáváme divákům v rámci naší show.

Vyprávěli vám také astronauti o svých obavách?

Vyprávěli mi o lecčems. Jsou to velmi vzdělaní lidé, kteří se dlouhé roky na misi připravují. Tvrdě trénují, učí se, jsou psychicky odolní. Při odletu do vesmíru vědí snad všechno, co lze. V momentě, kdy se ocitnou v ISS, se – jak se shodli – k vědomostem a znalostem často doplní již popsaný pocit: musíme fungovat jako celek.

Na stanici nelze být sám. Vedle své práce musíte pečovat ještě o loď, kolegy… Jinak totiž nepřežijete. A tohle si můžeme z vesmíru přenést dolů. Nebudeme-li se o Zemi starat, budeme-li na ní „cestovat“ každý sám, nepřežije nikdo z nás.

Ještě mi řekněte, kde se pak v kosmu natáčejí záběry použité ve vaší show?

Ve speciálním modulu, který má několik oken. Jednou bych něco podobného rád zažil. Tu krásu bych rád viděl na vlastní oči.

Býval to i váš dětský sen?

Jasně. Snad každé dítě chtělo být někdy astronautem. A myslím, že si jednou tenhle sen vyplním, že skutečně – aspoň na chvíli – se „dotknu“ vesmíru. Odbornou průpravu skoro mám… Několik astronautů patří mezi mé přátele. Mohl jsem jim díky tomu taky posílat e-maily na ISS a oni mi na ně mohli odepisovat. A jestli uvidím jednou to, co oni? Vše je otázkou peněz. Vesmírná turistika se rozjíždí. Náklady na let budou klesat. Pevně věřím, že se během svého života dostanu do vesmíru.

Pojďme od snů k práci. Jste mimo jiné autor hudby ke slavným filmům a k seriálům. Kdy se vám nejlépe tvoří?

Bývávalo to v noci, kdy byl v mém okolí klid. To se ale změnilo v momentě, kdy se narodila dcera. Snažím se jí věnovat, když to jde. Hrajeme na housle, na klavír. Posloucháme téměř všechno. Naposledy se zamilovala do soundtracku k Barbie.

Často kolem nás zní i ABBA, hudba 80. let, na níž jsem zase vyrůstal já… Když se tedy vrátím k odpovědi na vaši otázku, kdy pracuju, bývá to v době, kdy je ve škole. Odvezu ji tam a vím přesně, že mám čas od 8.30 do 17:00 hodin. Po skončení jejího vyučování jsem zase táta. Skladatel ve mně čeká na další šanci.

A na čem pracujete teď?

Dodělal jsem hudbu k audioknize 1984 od George Orwella, podílel se na ní také Matthew Bellamy z kapely Muse. Právě vyšla. Dále pracuji na pokračování televizního seriálu o SAS, britské speciální jednotce (Pluk mizerů, BBC - pozn. red.). Aha, jsme zase u vojáků. Tenhle projekt zachytí vznik oddílu za druhé světové války, také jejich činnost ve Francii, kde spolupracovali s tamním odbojem. Což mi je blízké, protože moje babička – máma mé mámy, tanečnice a klavíristky – v něm byla.

Jsme u historie. Setkáváme se v Praze. Kdy jste u nás byl poprvé?

Před více než dvaceti lety. Přijeli jsme s Kevinem Costnerem. Rád na tuhle cestu vzpomínám, protože jsme ji podnikli i s mým mentorem Michaelem Kamenem (1948-20003, hudební skladatel - pozn. red.). Od té doby jsem byl v Praze několikrát. Opakovaně jsem tu i vystupoval, v úžasném Rudolfinu. Na vaše město mám tedy jen neuvěřitelné, nejen hudební, vzpomínky.