Článek
Dokumentaristé natáčeli od podzimu předloňského roku ve studiích v Německu i v Karlovarském kraji.
„Rodinné manufaktury, kde se vyráběly jednotlivé části hudebních nástrojů, byly v Lubech prakticky všude,“ vzpomínal houslař Jan Pötzl. „Někde se dělal krk, někde hlavičky nebo korpusy a přenášelo se to z baráku do baráku, až z toho vznikl nástroj,“ popisoval.
Místní řemeslníci se již od středověku zdokonalovali v hudebním nástrojařství, takže o nich koncem 19. století věděl celý svět. Jenže hospodářská krize ve 30. letech minulého století a nástup Adolfa Hitlera přinesly pohromu pro místní hudební průmysl.
Eva Krestová: Smyčcové kvarteto je nejkrásnější vězení na světě
„Za války jsme už nemohli v našem podniku vyrábět hudební nástroje. Dělali jsme třeba dřevěné podrážky do bot, pak dřevěné pantofle pro wehrmacht. A pak pro válečné úsilí nebylo dost důležité ani to, tak jsme museli vyrábět bedny na munici,“ říká pamětnice Gerhilde Benkerová.
V dokumentu jsou vidět i historické záběry na Luby.
Do války museli také houslaři, kytaráři, výrobci smyčců a další řemeslníci z Lubů. Někteří z nich se snažili uchytit ve vojenských kapelách.
„Otec se s vojenskou kapelou dostal do Prahy, kde bydleli na Malostranském náměstí. Protože tam byli delší dobu, on toho využil a na půdě si otevřel dílnu. Ve volném čase pracoval a vyrobil tam dokonce jedny housle,“ vzpomínal s úsměvem na pracovitost a nadšení svého otce pan Pötzl.
Luby osvobodila v květnu 1945 americká armáda a původní německé obyvatele čekal poválečný odsun. Do Německa zamířila i většina obyvatel, tedy zkušených výrobců hudebních nástrojů. Ve městečku po nich zůstaly vybavené rodinné manufaktury plné kvalitního rezonančního dřeva a nástrojů.
Po projekci následovala beseda s diváky.
„Táta neuměl nic než vyrábět mandolíny. Ale na to potřeboval materiál a nástroje,“ popisoval situaci po válce a po odsunu rodiny Gerhard Dotzauer. A proto se vydal přes čáru.
„Tak jsem jednoho dne rozbil pečeť na naší znárodněné dílně, do batohu sbalil dřevo, nářadí a ve dvanáct hodin v noci jsem sám překročil hranice,“ pokračoval.
Musel si dávat pozor při cestě na pohraniční hlídky, a tak si našel trasu lesem. „Na hranici jsem čekal, až vojáci začnou střílet, stříleli totiž na všechno, co se pohnulo. A pak jsem věděl, kde jsou, přešel hranice, odevzdal věci u příbuzných a zase se vrátil,“ líčil Dotzauer. „Dělal jsem to několikrát týdně. Abychom mohli v Německu začít znovu vyrábět mandolíny,“ vysvětlil.
Houslař Jan František Veselý: Houslaři jsou hrozně tiší
Nástrojáři z Čech byli po odsunu nejprve rozptýleni po celém Německu. „V Lubech fungovala sdílená práce a po válce v Německu taky. A proto dávalo smysl, aby všechny výrobce komponentů, jako řezbáře kobylek, soustružníky kolíků a tyhle lidi, sestěhovali na jedno místo,“ vypráví paní Gerhilde Benkerová, jak se řada lubských rodáků usadila poblíž Erlangenu v Bubenreuthu, kde pro ně vzniklo nové sídliště.
Československé vládě také brzy došlo, že odchod německého obyvatelstva by znamenal nejen ztrátu důležité kulturní tradice, ale i ekonomických příležitostí. Část německých houslařů tedy byla z odsunu vyjmuta a museli v zemi zůstat nejpozději do šedesátých let.
„Proto se musel Josef Sandner zase vrátit do svého baráku,“ vypráví houslařský mistr Emil Lupač o osudu svého budoucího tchána.
Součástí projektu je dvojjazyčná expozice s náhledem do historie.
„Už byli na nádraží, všechno připravený. A vtom přišel ze závodů úředník s tím, že jeden ze Sandnerů musí zpátky, protože dělá mistrovský cella, a to bude potřeba. Tak ho zase šoupli zpátky. A to se stalo více houslařům německé národnosti, kteří potom pracovali pro Cremonu. A přitom ještě zapracovávali a zaučovali učně a dělníky,“ popisoval ve svých vzpomínkách Lupač.
Díky předávání umu a zkušeností vybraným talentovaným žákům ruční výroby houslí zažil národní podnik Cremona v 70. a 80. letech minulého století zlatou éru. Byl největším centrem výroby smyčcových hudebních nástrojů na světě.
Navzdory ne zcela úspěšné transformaci národního podniku Cremona po roce 1990 a sílící konkurenci levných nástrojů z Asie pokračuje v Lubech u Chebu výroba nástrojů dodnes, a to prostřednictvím několika úspěšných rodinných firem, které drží tradici hudebního nástrojářství v regionu.
Další projekce dokumentárního filmu je naplánovaná do Karlových Varů. Termín bude upřesněn.
Houslaři pokračující v tradici Antonia Stradivariho
