Scenáristky minisérie Božena: Vyprávíme příběh skutečné ženy

Komárková: Do svého dospělého života jsem už vcházela s větším povědomím o Boženě, protože jsem vystudovala bohemistiku na FFUK. Měla jsem obrovské štěstí, že nám tehdy přednášela paní profesorka Jaroslava Janáčková, která je mimořádnou odbornicí na literaturu devatenáctého století a obzvlášť na Boženu Němcovou.

Všichni, kteří se dnes vážněji nebo přímo profesionálně zabývají tématem Božena, musí vycházet i z jejích poznatků a úvah. Byla to ona, na koho jsem se ihned obrátila, když jsem byla přizvaná k napsání scénáře zmiňovaného dokumentu.

A musím přiznat, že teprve v té době, kdy už jsem byla o dost starší a měla o tuny víc životních zkušeností, jsem byla schopna Boženu chápat mnohem víc. K Boženě jsem se musela prožít.

Wlodarczyková: Němcovou jsem vždycky spíš než jako spisovatelku vnímala jako ženu s extrémně dramatickým osudem. Lidé jsou jí buď fascinovaní, nebo je absolutně nezajímá, čítanková nuda. Mě zaujala jako naprosto současná moderní žena, sice plná rozporů, ale s obrovskou energií, která se do všeho vrhala po hlavě, bez ohledu na následky.

Životopisné filmy o ní mapovaly vždy jen některý úsek jejího života, byly obsahově poplatné době vzniku a posilovaly pomník, který se kolem ní už za jejího života začal vytvářet. Byl tu prostor se od toho všeho oprostit.

Oslovit Martinu ke spolupráci byla první věc, která mě napadla. Kvůli dokumentu měla obrovsky nastudováno, navíc je to skvělý parťák. To nejdůležitější bylo, že jsme chtěly vyprávět stejný příběh. Ne Naši paní Boženu, ale Divou Báru.

Komárková: Od samého začátku jsme se shodly na tom, že chceme vyprávět o skutečné ženě, o jejím přístupu k životu, o jejím osudu. A že chceme zároveň vyprávět příběh jejího manžela, člověka snad ještě více zranitelného a zraněného. Příběh pozoruhodného manželství.

Hanka je děsně zodpovědný, precizní, citlivý člověk s velkým talentem. Do poznávání toho všeho se pustila s vervou a čím dál větším zaujetím. Nedá se říct, že se naprosto do Boženy položila. To Božena se rozprostřela do ní. Záhy disponovala informacemi, o kterých jsem neměla ani tušení.

Známe se dlouho, mohly jsme bez obalu odmítat návrhy jedné či druhé, které se jedné či druhé nezdály. Taktní opatrnosti by nás zdržovaly. A nemohlo by to fungovat. Na spolupráci vlastně nebylo těžké nic, když jsme se nezabily.

Wlodarczyková: Práce v tandemu byla nedocenitelná. Při tak obrovském rozsahu látky potřebujete mít možnost věci sdílet, mluvit o nich a třeba se i dohadovat s někým, kdo má v něčem třeba trochu odlišný názor, ale jede na stejné vlně jako vy. Občas musíte potlačit své ego, ale nakonec vám to nevadí, protože víte, že to nejsilnější ego mezi vámi má Božena. A že je to tak správně.

Klíčové bylo, že jsme si na rovinu mohly říct, že tohle je blbost, a ani jedna z nás se neurazila. Že nám šlo o co nejlepší věc, ne o to, která z nás si prosadí svou pravdu. A že jsme osobnost Boženy vnímaly stejně.

Komárková: Zhruba od chvíle, kdy se stala v kostele paní Němcovou, do konce života. Na to, aby se z mladinké venkovanky Báry Panklové stala femme fatale a zemřela jako nesmrtelná spisovatelka, stačilo pouhých dvacet pět let.

Wlodarczyková: Minisérie zachycuje zlomové okamžiky, které posunovaly její život dál, drsné osudové zkoušky až k absolutnímu osvobození. Ukazuje známé peripetie z jejího života, ale i to, o čem se mluvilo a co se tušilo, ale co se o ní neslušelo říkat, protože by to mohlo být skandální. Přitom ona sama byla nekonvenční a skandálů se nebála.

Měla intenzivní život ve všech aspektech: rodinný, společenský, sexuální, politický. V tom byla moderní. Neseděla u plotny, ale zajímala se o všechno a chtěla zažít všechno. I sex, slávu, úspěch a lásku.

Komárková: Narazily jsme na pár věcí. Od úplných drobností každodenního života poloviny devatenáctého století, třeba jak se zhotovovaly sirky, že se začaly vyrábět kostky cukru, jaké se používaly nadávky a jaké ještě ne. Anebo že se často do náušnic přidávaly vlasy toho, kdo je někomu věnoval, na památku. Také že novomanžel z vyšších vrstev dával ráno po svatební noci ženě dárek.

Hodně nového jsme se dověděly o lidech kolem Boženy. Mnozí nás nadchli a bylo nám líto, že nebyl prostor pro jejich příběh. Úplně nově jsme se seznámily s fungováním finanční stráže, s pašeráky a jejich nejvíc poptávaným zbožím. Prostě těch novinek byly mraky, většina z nich se do scénářů vůbec nedostala.

Wlodarczyková: Málo se například ví o Boženině mladší sestře Marii. Božena si ji na nějakou dobu vzala do Prahy a posílala ji do české dívčí školy, aby se naučila jazyk. Kromě toho, že Marie pobláznila revolucionáře J. V. Friče a zamilovala se do Vojty Náprstka, češtinu a vlastenectví hodila své starší sestře na hlavu.

Raději pilovala francouzštinu a pak se vdala za francouzského komorníka, kterému byla neustále nevěrná. Svého švagra Josefa Němce dokonce jednou prosila, aby kryl její milostné dobrodružství. Bylo nám strašně líto, že se nám Marie a mnoho dalších postav a peripetií do scénářů nevešly.

Pro mě bylo nové i zjištění, že polovina devatenáctého století s národním obrozením nebyla ani zdaleka tak nudná, jak nás učili ve školách. Překvapilo mě, jak mladí byli všichni ti velikáni, se kterými se potkala Božena v Praze, kolik ta doba skýtala možností. Svět zažíval politické bouře i vědecko-technickou revoluci. Byl v pohybu, podobně jako to zažíváme dnes.

Co se týče Boženy, zarazilo mě, kolik mýtů o ní koluje, a že i dnes, po dvou stoletích, vznikají nové. A velmi mě dojal osud Josefa Němce. Božena ho kvůli své sebestřednosti a naprosté otevřenosti v dopisech dostala do velmi temného světla. Musel ji nenávidět i strašně milovat.

Komárková: Takhle obšírně nebyl její příběh nikdy filmově zpracován. Jsou v něm mnohá fakta o Boženě, o době i lidech, s nimiž se setkala, která nejsou všeobecně známá. Rozhodně se uvede na pravou míru, kdo byl Josef Němec a jaké bylo jejich manželství.

O Boženě něco ví snad každý minimálně ze školy. A má na ni svůj pohled. Mnoho literárních teoretiků a historiků se jí, potažmo Josefem, podrobně zabývalo i zabývá, a má na ně svůj pohled. A mnozí autoři zpracovali osud slavné spisovatelky zase svým pohledem.

My s pokorou chtěly poznat, jaká opravdu byla, a tak jsme si od ní nemohly držet odstup. Nový je tedy snad náš přístup k člověku z masa, kostí a duše, který si nezaslouží skončit jako sebelépe vyvedený pomník bez života. Skutečná Božena Němcová budí větší obdiv, silnější emoce než nedotknutelná dokonalost.

Stalo se nám, že jsme s ní i brečely. Nebo jsme si říkaly, že to už snad nemůže udělat! A ona to udělala. Když jsme dokončily scénáře, šly jsme jí k hrobce na Vyšehrad poděkovat za to, že nás k sobě pustila, že nám dovolila o sobě napsat.

Wlodarczyková: Během práce jsme neustále narážely na to, že z Boženina života se stalo veřejné vlastnictví. Od začátku jsme věděly, že hlavní osu by mělo tvořit nevšední manželství Němcových. Oba aktéry jsme chtěly zbavit nálepek, které na nich ulpěly. Josefa Němce jako tyrana a Boženy jako oběti. Když se o někom říká, že je strůjcem svého osudu, na Boženu a jejího muže to platí beze zbytku.