Článek
Jaké je téma vašeho filmu?
Film Zpráva o záchraně mrtvého vychází ze skutečné události, dokonce z mé vlastní zkušenosti. Mého tatínka postihla před několika lety mozková mrtvice, byl v kómatu a my se ho z něj s mámou snažili probrat. Trávili jsme u něj několik hodin denně, mluvili na něj a on opravdu začal za několik dní otevírat oči a postupně reagovat.
Neuvěřitelné bylo, že když se z kómatu probral, tak přestože mu lékaři dávali léky, které postihují krátkodobou paměť, pamatoval si úplně všechno, co jsme mu říkali. To mě inspirovalo. Chci ve filmu mimo jiné ukázat, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají.
Vaše filmy jsou zpravidla pomalé, hluboce meditativní, s minimem dialogů. Bude taková i Zpráva o záchraně mrtvého?
Bude to nejvíc dialogový a herecký film, jaký jsem kdy dělal. Dialog je v něm hlavním nástrojem, protože není snadné, ale zároveň je velmi důležité hledat slova, která je dobré používat, nacházet témata k mluvení. Nevíte, zda vás ten druhý vůbec slyší, a pokud ano, jak vaše slova vnímá.
Až následně jsme se dozvěděli, že táta slyšel úplně všechno. A protože se opravdu celý film odehrává v nemocnici, vlastně se nám to teď se zvláštním způsobem propojuje s realitou.
To, že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají, může být i s ohledem na současnou situa ci důležité sdělení. V jaké fázi natáčení vás nutnost přerušení zasáhla?
Zprávu o záchraně mrtvého připravuji už tři roky, a když jsme natáčení rozjeli, stačili jsme natočit asi třetinu. Ještě sedmnáct dnů nám chybí. Celý film se točí v Olomouci v areálu nepoužívané nemocnice, kterou máme vlastně jako uzavřený ateliér. Ale pozastavit jsme ho museli například i proto, že hlavní mužskou roli sice hraje český herec Vojta Dyk, ale hlavní ženskou slovenská herečka Zuzana Mauréry. A kameraman je z Francie. Ani jeden z nich teď nemůže jezdit přes hranice.
Zvažoval jsem různé varianty, jak film třeba pozměnit, abychom mohli dál pracovat. Ale ten dosavadní materiál je tak krásný, že raději počkáme. Věřím, že to znovu nakopneme.
Václav Kadrnka
Nehraje vám ve filmu dítě, které by mezitím mohlo vyrůst nebo se podstatně změnit?
Ne, hlavními postavami jsou otec, matka a dospělý syn. Je to velmi intenzivní rodinné drama. Teď hledáme cestu, jak o jeho dokončení bojovat. Musíme najít nové termíny natáčení, domluvit s herci náhradní plán, pokud to půjde, udržet si štáb.
Udržení štábu ani domluva s herci by neměly být problém. Teď jsou bez práce všichni…
Není to tak jednoduché, jak se zdá. Jestli se spustí všechno najednou, herci začnou hrát v divadlech. Navíc oni i členové štábu mají už předem domluvené, nebo dokonce nasmlouvané další projekty a hrozí, že se ty pozastavené rozpadnou. Nikdo pak přece nebude chtít čekat a odsouvat své s předstihem dohodnuté a připravené filmy a představení.
Ale věřím, že ani to by dokončení našeho filmu neohrozilo. Jen nebude možná úplně snadné se rozjet hned.
Zatím to bohužel ještě není na programu dne.
Myslím, že bude nutné život znovu postupně rozpohybovat. Nemůže se zastavit na příliš dlouhou dobu, nebo lidé zešílí. Šíří se strach a paranoia, lidé jsou doma a sledují každých deset minut zprávy. Nevím, zda je to moudré. A jsem přesvědčen, že jak to jen trochu půjde, je třeba pustit život dál. I když samozřejmě s velkou sebedisciplínou.
Film samozřejmě není to nejdůležitější, ale mezi podstatné věci v životě stejně jako celá kultura patří. Třeba ta nutná pauza přinese i to, že filmy budou zase silnější, že divákům nepůjde o pouhou zábavu a budou mít chuť je vnímat i hlouběji.