Režisér Tomáš Mašín: Afázie? Těžký úkol pro herce i režiséra

Němá tajemství jste natočil podle scénáře Alice Nellis. Proč látku nezpracovala sama?

Vidíte, ptal jsem se jí, poměrně logicky, na to samé… Ale vysvětlení je dost jednoduché. Jednou mi zavolala a nabídla mi tenhle svůj scénář. Předtím řešila s producentem, kdo by ho mohl natočit. Chtěla se tehdy soustředit na jiný film (Buko – pozn. red.). Měla hotové dva scénáře, jeden z nich právě realizovala, a dva snímky současně natáčet neplánovala.

Znali jste se před tím osobně?

Ne. Viděli jsme se snad jednou na nějaké párty. A samozřejmě roky víme, pracovně, jeden o druhém. Já tedy víc o ní, protože je daleko renomovanější scenáristka a režisérka. Vždy jsem proto předpokládal, že já vím o ní, její práci, víc než ona o mně.

Vaše snímky 3 sezóny v pekle, Wilsonov jsou ale známé.

Asi by se dalo říci, že se o nich ví. Každý je úplně jiný, žánrově, formálně. Každý přijala kritika jinak. 3 sezóny měly většinově dobrý ohlas, naopak recenze na Wilsonov připomínaly závody v tom, kdo vše víc setře. Každopádně, byl to film s jasným názorem. Možná se ale Alice s producentem rozhodli na základě televizního seriálu Profesor T., nominovaného na Českého lva.

Nevím, upřímně jsem se moc nevyptával, ač si nabídky velmi vážím. Alice mi řekla, že chtěla, aby film režíroval muž, neboť tři hlavní postavy jsou ženy, tak aby se tzv. držela kontraoptika. Němá tajemství jsou také spíš filmem pro ženy. Emočně je snímek dost vypjatý. Bylo dobré, aby ji jistá mužská racionalita mohla vyvažovat. Každopádně jsem si do štábu vybral dost žen, včetně kameramanky, tak ženská energie převažovala.

Profesor T. je kriminálka. Němá tajemství také, se silnými linkami love story i afázie, nemoci, jež vyřazuje ze života. Jak se herec, Marián Mitaš, připravuje na „ležící“ roli?

Tak hlavně, Marián pouze ve filmu neleží. Němá tajemství jsou především silným a napínavým vztahovým dramatem, příběhem o lásce, v němž je spáchán ten nejtěžší zločin. Momentů, kdy je v těžké indispozici, kdy vidíme ztrátu schopnosti komunikovat, stavy, kdy je vidět depresivní symptomatika, není v příběhu zas tolik. Jsou tam i scény, kdy je šťastný, spokojený.

Zápletka se točí kolem muže, tří žen spojených láskou i nenávistí. Do jejich „světa“ vstupuje afázie, ztráta schopnosti komunikovat. Uvědomte si, že často nedokážeme komunikovat mezi sebou, i když vládneme slovy, co teprve, když nám v hlavě nenaskakují, když se vám řečové centrum „vymaže“. V jistý moment tak přichází v ději zásadní zvrat a s ním i vyšetřovatelé. Řeší, co se stalo v jeden konkrétní okamžik. Napětí stoupá a podezřelými se stávají další klíčové postavy. Po kousíčcích odhalujeme pozadí jejich vztahů.

Marián Mitaš je tedy jasný. Kolem něj se točí mimo jiné Jana Plodková a Magdaléna Borová. Mluvila vám Alice Nellis jakkoli do hereckého obsazení?

Ne, je velkorysá kolegyně. O obsazení jsme se proto bavili kolegiálně, jako režiséři, nicméně herce mi nijak neschvalovala.

Vrátím se ještě ke své otázce, jak se Marián Mitaš na tak těžkou roli připravoval? Ve filmu prochází i dost zásadní fyzickou změnou.

Je profesionál a já se snažím dělat si před natáčením o tématu extenzivní rešerše. Společně jsme proto navštívili odborníky na afázii. Alice i já jsme vše konzultovali s neurologem Filipem Kramářem, já a Marián s neurologem Robertem Rusinou, navštívili jsme dvakrát centrum ERGO Aktiv, kde jsme se setkali s afatiky. Marián ještě konzultoval projev své postavy s profesorem Zsoltem Cséfalvayem, předním odborníkem na logopedii.

Afázie je totiž záludná v tom, že pacient vypadá na první pohled třeba jako zdravý, ale při komunikaci se vyjadřuje nepřesně, jen ve slabikách, nerozumí tomu, co říkáte, někdy nerozumí ani psanému projevu. Může tak působit dojmem, že je opilý, mentálně retardovaný, na drogách. Můžete mít taky dojem, že si z vás dělá legraci… Těžký úkol pro herce i režiséra, zahrát to tak, aby to nevypadalo směšně.

Měnil jste podle těchto odborných rad i původní scénář?

Ano, ale ke všemu mi Alice dala od začátku „svolení“. Říkala, ať si změním, co potřebuji, že je na mně, kam film posunu. Pracoval jsem pak hlavně na prolínání časových rovin, na drobnokresbě postav. Zesiloval určité klíčové momenty, snažil jsem se dát vyprávění napínavý rytmus. Změny jsem vždy konzultoval s dramaturgyní Martinou Kinskou a s Alicí.

Zamítla vám paní Nellis něco?

Nic zásadního. Souhlasila, že jsem oproti její verzi zesílil důraz na detektivní linku a že jsem třeba přidal scény, které se vypráví více obrazem. Stejně tak jsem chtěl „obarvit“ postavy vyšetřovatelů, aby to nebyli jen pokladači otázek.

Němá tajemství jdou do kin počátkem září. Záhy nasadíte svůj další film, Bratři. Proč jdou tak rychle za sebou?

Je to rozhodnutí producentů. Já to tak neplánoval, ani v rámci vztahu producent–režisér nemůžu. Osobně bych raději, kdyby filmy byly víc od sebe.

Točil jste ty snímky souběžně?

Ne. To by ani pořádně nešlo, i když se oba natáčely na etapy: s dvouměsíčními, tříměsíčními přestávkami, kdy jsem potřeboval různá roční období. Jsou tematicky, žánrově zcela svébytné. Komorní vztahové drama se minimem postav a akční dobové drama s množstvím komparsu, náročnými bojovými scénami, spoustou lokací. Nejdřív jsem proto točil Němá tajemství, Bratři přišli až potom.

Bratři vyprávějí o bratrech Mašínech, kteří se v 50. letech dokázali z Československa prostřílet na Západ. Vy se jmenujete Mašín. Je to, nebo to není náhoda?

Můj prapradědeček František je ze stejné větve jako jejich dědeček Alois. Ale z této linie bylo ještě dalších osm, devět dětí. Takže jsem jejich vzdálený příbuzný. Základ té větve je pak v Lošanech, kde je v současnosti na rodném statku Památník tří odbojů. Ale o Bratrech bych se raději bavil až před premiérou, ano?

Beru. Tak se ještě vrátím k Němým tajemstvím. Vím, že vám při přípravě pomáhal zpěvák Václav Neckář, jehož afázie trápí. V čem?

Pan Neckář nám nepomáhal při přípravě filmu, ale podpořil naši sbírku na vytvoření webu, který má pomáhat afatikům a jejich blízkým, poradit jim, kde hledat pomoc. Pomáhal tedy hlavně tím, že je velmi známá, populární osobnost a nebojí se o nemoci mluvit. Stejně jako jeho blízcí. Je to velký přínos a cítím vůči nim vděčnost a respekt.

Svou otevřeností usnadnili situaci dalším pacientům se stejnými problémy. Viděli, že v tom nejsou sami. Že i slavný umělec může mít stejně těžký životní zlom jako oni, že nedělá/nemůže dělat věci, které dříve zvládal, že on – slavný zpěvák, si najednou nedokáže vybavit text písně.

Kolik pacientů u nás nemocí trpí?

Ročně přibude kolem pěti tisíc osob (afázií trpí v Česku nyní cca 50 tisíc lidí - pozn. red.). Další desetitisíce se musejí s následky nemoci, o níž se obecně moc neví, vyrovnávat. Jde hlavně o příbuzné pacientů. Naučit se žít v situaci, kdy si vzájemně nerozumíte, přitom víte, že mentálně fungujete, je opravdu velmi těžké. Pan Neckář velmi pomohl konkrétně tomu, že se o této diagnóze ví více a lidi si lépe dokáží najít odbornou pomoc. Tomu má pomáhat i náš web.

Jak bude vypadat?

Jako klasický, přehledný web, který má pomoci všem, kteří to potřebují, všem, kteří nemoc a její následky řeší, hledají informace, odborné konzultace, logopedy, cestu, jak s afatikem jednat… Aby všichni, které to zajímá, věděli, jak s pacientem pracovat, a hlavně, a to je snad asi úplně nejdůležitější, aby věděli, že mozková mrtvice přichází často plíživě. „Něco“ se vám najednou v mozku vypne a pak se stane, že už si ani nedokážete říct o pomoc.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina