Režisér Pavel Soukup: #annaismissing: Novým tématem je vyčlenění člověka

Vznikl váš nový film o zmizení influencerky Anny na základě úspěchu předchozího seriálu?

Úspěch seriálu určitě vznik filmu odpíchnul, ale klíčovým důvodem bylo, že jsme našli dobré téma, které jsme chtěli vyprávět. Téma dostatečně silné, aby přineslo něco nového.

Témat k diskusi film nabízí hned několik najednou. Které bylo podle vás hlavní?

V obecnější rovině je to rozpad rodiny skrze sociální sítě, což je společné téma s předchozím seriálem. Společná je i detektivní linie. Nové téma je v mých očích digitální stopa, o kterou jsme v #martyisdead jen tak zavadili. Tedy to, co o vás lidé dokážou zjistit jen na základě toho, co o sobě dobrovolně sdílíte.

Druhé, možná ještě silnější nové téma je ostrakizace, tedy vyčlenění člověka ze společnosti, což se sociálními sítěmi úzce souvisí. Chceme lehce poukázat na snadné zneužití sítí jako de facto zbraně, která může být sebeobranná, ale také likvidační.

Silná je i detektivní linie, kdy se do pátrání po titulní hrdince Anně pouští patnáctiletá holka, a přitom to nepůsobí divně. Vycházeli jste z konkrétního příběhu, kdy teenager odstartoval vyšetřování trestného činu?

Z drtivé většiny je to fabulace. Není to příběh na motivy skutečných případů, ale inspirovaný současnými tématy.

Dívčí role hrají debutantky Alexandra Vostrejžová, Viktorie Vítová a Magdalena Čečo a působí velmi věrohodně. Jak jste je našel?

Casting byl velmi těžký, trval dokonce několik let, protože se scénář výrazně měnil, a podle toho jsme museli přeobsazovat. Například Viktorie, která hraje Annu, přišla na casting o rok dříve a neprošla, a po roce byla na stejnou roli perfektní a vyzrálá.

Chci ale zdůraznit, že extrémní zásluhu na obsazení má castingová režisérka Gabriela Dorantová, jejíž péče byla opravdu nadstandardní.

Jak na témata filmu reagovaly mladé herečky?

Nechtěně se nám stalo, že jsme vybraly herečky, které v civilu temperamentem a povahou do značné míry odpovídají svým postavám. Jejich životy samozřejmě nemají nic společného s tímto konkrétním příběhem, ale byly to tři úplně odlišné dívky, každá měla svou hlavu a jiný způsob uvažování.

Mívám s herci hlavních rolí vždycky před natáčením schůzky nebo alespoň telefonáty o poslední verzi scénáře. Ptám se jich, co si o tom myslí, a ty debaty, které jsme vedli, byly stejné, jako kdybych mluvil s Annou, Ninou a Robin. Bylo velice zajímavé poznávat jejich pohledy na chování postav. Každá do toho vnášela svůj pohled a své zkušenosti.

Dvě z nich jsou studentky herectví, představitelka Robin byla kamerou nepolíbená, ale nesmírně autentická. Je nejmladší, myslím, že jí bylo při natáčení třináct, ale má uhrančivý charakter a mozek, který je daleko před intelektuálními schopnostmi třináctiletého dítěte.

Ve filmu je hodně intimity. Konzultovali jste to u nezletilých s rodiči?

Intimní scény má hlavně Viktorie. Pro ty nejchoulostivější měla dublérku a měla i právo veta, mohla se na ty situace podívat i s rodiči. Diskutovali jsme i o tom, jestli si s tím, proti čemu film určitým způsobem bojuje a na co naráží, nezahráváme, abychom nechtěně nešířili něco, co by mohlo Viktorii v její sociální bublině poškodit.

To všechno jsme řešili i s Gabrielou Dorantovou, která se o herce do poslední chvíle starala. Řešili jsme to i s intimkoordinátorkou a hereckou koordinátorkou. Celá ta parta se starala o to, aby se dívky cítily dobře, aby v sobě něco neschovávaly, aby se mi něco nestyděly říct a neměly s tím nějaký problém.

Co vás vedlo k rozhodnutí vyslat tvar, který původně vznikal jako internetový seriál, do kin?

Jeden z důvodů je, že chceme, aby mladí diváci měli důvod jít na český film o nich a pro ně do kina a nežili výhradně na platformách. Ale asi hlavní důvod je ten, že projekt získal podporu Státního fondu kinematografie a jako takový musí splnit některé parametry včetně kinodistribuce.