Článek
Vzpomínáte si, kdy jste viděl vyprávění o legendárním dobrodruhovi poprvé?
Ano, viděl jsem hned jedničku (Dobyvatelé ztracené archy, 1981 - pozn. red), bylo mi sedmnáct. Šlo skutečně o vynalézavý, zábavný, skvělý, dobře zpracovaný film, v němž nic nechybělo. Už po čtyřech minutách jsem poznal, že Steven Spielberg byl na vrcholu své formy. Harrison Ford v něm navíc ohlašoval svůj hvězdný příchod, krátce poté, co se objevil v prvních Hvězdných válkách…
Počkejte, on hrál dávno před nimi.
Ano, jenže světu dal vědět, že je, právě ve Hvězdných válkách, pak v Indiana Jonesovi. Vše skvěle podtrhly skvělý scénář, vymýšlel ho George Lucas, psal Lawrence Kasdan, velkolepá hudba Johna Williamse, neuvěřitelná kamera Douglase Slocombeho, výprava… Mohl bych v superlativech pokračovat hodiny, týdny… Ten film mě kdysi vážně zasáhl. Je pro mě tedy až osobní věc, že jsem mohl poslední dobrodružství Indyho točit. Dokončil jsem jeho příběh, zároveň si stále pamatuju, jak jsem při jedničce snil o tom, že se stanu režisérem. Ani ve snu mě ovšem nenapadlo, že budu s těmi legendami pracovat, že budeme kolegové… Harrison je moje hvězda, hvězda roku 2023, kdy měl film premiéru, i roku 2021, kdy jsme ho natáčeli.
Nebál jste se zmíněných legend? I v tom dobrém slova smyslu.
Dojemné na tom všem bylo, že oni byli filmovými hrdiny, zároveň dávno byli hrdiny v mém světě. Prvně, samozřejmě, ale žili kdesi ve vzdáleném „vesmíru“, kdesi daleko od části New Yorku, kde jsem vyrůstal. A život nás stejně svedl dohromady. A když s někým natáčíte, poznáte se, stanete se přáteli. Ta příležitost poznat své hrdiny, pracovat s nimi, vidět je a oni mě – v nejrůznějším světle i stresu – je jednou z poct mého života.
Čekal na vás nelehký úkol. Zachovat romantismus hlavní postavy v našem světě, který je mnohem cyničtější než počátkem 80. let. Vnímal jste to?
Jsem ze staré filmařské školy, což je na mé práci – myslím – vidět. V polovině 90. let jsem natočil Tlouštíka, necynický film o nadváze. Druhý můj film Země policajtů vypráví o hrdinství jednoho muže, policisty, rovněž bez cynismu. Cynismus ani sarkasmus nemám rád. Proto mi vyhovují víc starší filmy, které mají příběh, děj a postavy, s nimiž soucítíte. Chtěl bych, aby tenhle styl přežil dál, aby ho nenahradila „anestezie“. Snažím se o to.
Anestezie?
Říkávám tak většině zábavy, s níž se teď v kinech setkáváme. Film trvá dvě hodiny, v jistém smyslu vás spolehlivě uspí a rychle zapomenete, co jste viděli… No, a ještě horší jsou pro mě asi filmy, jež nám umožňují být paranoidnější, cyničtější vůči světu, v němž žijeme. Neumožňují nám – jako umění, vyprávění před stovkami let – podívat se na sebe. Neodrážejí nás, nenutí nás přemýšlet o nás samotných. Přitom se z vyprávění se učíme…
Harrison Ford exkluzivně pro Novinky.cz: Indiana Jones zestárl, stejně jako já
Indiana Jones je jiný. Hlavně proto, že Steven (Spielberg) a George (Lucas) jsou filmaři kinematografie zlatého věku, oba jsou hluboce necyničtí. Věří v příběh, v sílu lidskosti. Vyprávějí své příběhy s humorem, srdcem. Nebojí se nechat filmy plynout tak, aby ve vás vyvolal pocity, jež vás skutečně zasáhnou. Tohle s vámi jen „zábavný“ film neudělá.
Vy se na tuhle „zábavnou“ kategorii nedíváte?
Tohle je pro mě vůbec zajímavé téma. Vždycky jsem řešil, proč si filmy (ne)pamatuji. Proč se mi některé – byť dobře natočené, chytré, plné efektů… – z hlavy vypaří? Pak jsem na to přišel. Ty, na něž rychle zapomenu, mě nedojmou, nezasáhnou. Mohou být i krásným „kusem“, jenže nedotknou-li se mého srdce, vytratí se mi z mozku. Své filmy se tak snažím dělat tak, aby vás dojaly. Indiana Jones není výjimka.
A nevzal jste si snahu o lidskost i od svého učitele Miloše Formana? Jaký vůbec byl?
Společenský, živý. Osobnost. Úžasný učitel, velmi velkorysý pedagog. Pomáhal mi i s Tlouštíkem. Poprvé jsem se s ním setkal jako student velmi malé třídy režisérů na Kolumbijské univerzitě. Většina studentů už měla scénář, který chtěli dělat, Miloš jim v tom pomáhal. Já jsem to měl jinak. Chtěl jsem scénář napsat s jeho pomocí, což jsem mu řekl. Odpověděl: O. K. Dalších šest měsíců jsem mu posílal dvacet, třicet stránek týdně, do Connecticutu. On se pak týden co týden vracel na univerzitu s načmáranými poznámkami…
Miloš Forman ve svém domově, v Connecticutu.
Byl vážně trpělivý. Což studenti oceňovali. Někdy – zvlášť když jste mladý – jediné, co potřebujete, je pozornost někoho tak skvělého. A tu mi Miloš dal. Byl mým dalším „velkým životním darem“. Stejný byl podle mě jako režisér. Opravdu mě vedl, naučil, co je to příběh. Hledal v něm lidskost. Bez ohledu na to, co bylo v módě. Měl pocit, že diváci u filmu zůstanou, pokud v něm cítí sami sebe, uvidí svůj odraz. Neúnavně po nás chtěl, abychom my, jeho studenti, reflektovali všechny krásy, složitosti života, všechna pokrytectví lidských srdcí.
Indiana Jones je archeolog, profesor. Jak hodně jste při pětce spolupracovali s vědci?
Je to smyšlený příběh. Neplní vzdělávací funkci, není dokumentem National Geographic, není článkem z historického čtvrtletníku o archeologii. Spíš se snažíme v divácích probudit nadšení pro historii, zapojit jejich představivost, která naskočí, jakmile se začnete vzdělávat… Nikdo neví, k čemu Archimédův přístroj, který filmově používáme k přenosu v čase, sloužil, proč vznikl. Můžeme popustit uzdu fantazii. Všichni přece víme, jak to je. Uvědomujeme si, že po otevření Archy úmluvy nevyjdou temní andělé, nerozbijí vám hlavu. A že rytíři kulatého stolu nežijí věčně kdesi v jeskyni… Zároveň si nejsem jistý, zda bychom se takhle shodli na tajemství vúdú, na tom, zda (ne)jde vyjmout z těla bijící srdce a zase ho vrátit zpátky. Tohle je na filmech, které spojí vyprávění, historii a fantazii, skvělé a zábavné.
RECENZE: Indiana Jones a nástroj osudu: Méně vtipu, více akčních a digitálních scén
A jak vám do natáčení mluvil Steven Spielberg?
Nemluvil, radil mi už při přípravě filmu, stejně jako jiní lidé, s nimiž jsem Indiana Jonese natáčel. Byli jsme v kontaktu skoro rok, co týden nebo dva. V době, kdy on dělal Fabelmanovy. Ten dialog mezi námi byl téměř nepřetržitý. A pro mě možnost spolupracovat s ním, s ikonou, byl vrcholem mé práce. Vedle toho, že je legenda, je i velmi milý, má dar předávat své zkušenosti dál. Jak jsem říkal, je mým vzorem od mládí. Mám pocit, jako by mi našeptával rady prostřednictvím svých filmů odjakživa…
Prozradíte mi konkrétní jeho radu?
Radil mi mimo jiné, že musím držet Indyho „tempo“, že délka snímku (má 154 minut - pozn. red.) není to nejdůležitější, o co usiluju, ale že musí mít hlavně v sobě rytmus tohohle dobrodruha. Že je vždycky dobré si u natáčení myslet, že točím trailer, upoutávku na film. Scény v pětce tak mají obvykle mezi 30 až 40 vteřinami, aby se zachoval spád i příběh.
Může se vám hodit na Zboží.cz: DVD Indiana Jones: Kompletní kolekce (1-4 disky)