RECENZE: Zralá Marie Terezie stále příliš miluje

Mezinárodní projekt, který natočila Česká televize v koprodukci s dalšími třemi veřejnoprávními televizemi bývalého Rakouska-Uherska (rakouskou, maďarskou a slovenskou) podle námětu a scénáře české autorky Mirky Zlatníkové, vznikl ke třístému výročí narození Marie Terezie (1717–1780). Výpravná televizní minisérie přitom vychází vstříc divácké oblibě historických látek, již v posledních letech vzkřísily a živí bohaté západní produkce, zejména seriálovou tvorbu anglosaských zemí.

V české televizní tvorbě je výjimečným počinem už jen proto, že historické látky jsou nákladné, a tudíž se točí méně často než současné. V porovnání s předchozí podobnou produkcí veřejnoprávní televize (jiná stanice se tady této tvorbě nevěnuje) je však mimořádná také rozhodnutím tvůrců sáhnout po široce populárním žánru.

Panovnici ukazují jako ženu, která se vzepřela své době, rodině i celé Evropě, když si jako mladá dívka prosadila manželství z lásky i nárok na trůn. Zdůrazňují tedy emancipační téma, které je srozumitelné i blízké dnešnímu publiku. Podávají ho zábavnou formou, přičemž zároveň ctí podstatná historická fakta.

Zvolili přitom výrazně romantizující tón, který sice po úvodních dvou dílech ustupuje do pozadí, ale i nadále tvoří kostru a rámec příběhu o životě proslulé reformátorky habsburské říše a také o jediné ženě, která kdy vládla českým zemím. Režisér Robert Dornhelm minisérii původně vtiskl i esprit lehké konverzační a situační komedie. Přestože v nových dvou dílech náladu v souladu s dějem poněkud proměnil, i v nich se našel prostor pro humornou zkratku.

Zatímco v prvních dvou dílech se scénář zaměřil na zhruba desetileté období ze života mladinké princezny a líčil její cestu na trůn, nyní přibližuje složité období válek o rakouské dědictví, kdy se rozhoduje o budoucnosti habsburské říše.

Původní představitelku Marii Luisu Stockingerovou vystřídala v hlavní roli rovněž rakouská herečka Stefanie Reinspergerová, jejíž vzhled více odpovídá pozdější podobě panovnice. Výrazná proměna hlavní postavy během krátkého období může sice diváka zpočátku zaskočit, ale s rozvíjejícím se příběhem se úvodní vjem vzápětí rozplyne. Vnímáme ženu, jíž státnické povinnosti a zodpovědnost za říši narušují nejen manželství, ale i veškerý osobní život, včetně vztahu s mladší sestrou.

Dívčí vášeň mladého manželství je po několika porodech téměř pryč, nicméně Reinspergerová dokáže původní temperament u své dozrávající Marie Terezie zachovat jako povinnostmi zkrocenou, ale i citovým trápením potlačovanou živočišnost. A i její zralé panovnici je bližší upřímná přímočarost než frivolní dvorská koketérie, jako v předešlých dvou dílech u Stockingerové.

V pokračování dostává více prostoru její manžel František Štěpán Lotrinský (Vojtěch Kotek). Z původně trochu lehkomyslného svůdníka, který se nechce nechat svázat společenskými pravidly poněkud upjatého vídeňského dvora a někdy se těžko vyrovnává se svým postavením pouhého manžela, se stal vynikající obchodník, významný politický hráč a zralá nezávislá osobnost, která unese i trable s mocnou manželkou. To scénář dokáže vystihnout i stručnou replikou „Já se umím ocenit sám.“

Přestože se tvůrci vyhýbají velkým bitvám, válka je vyobrazena dostatečně na to, aby si divák mohl udělat představu o stavu říše i zásadních problémech, které řešil vídeňský dvůr a Marii Terezii dohnaly i ke spojenectví s psychopatickým válečníkem baronem Trenckem.

Stručně řečeno, Marie Terezie patří k tomu dobrému, co Česká televize za posledních třicet let vyrobila, a také divácky úspěšnému. Snad se tedy podaří natočit i zamýšlené poslední dva díly, které přiblíží poslední životní fázi Marie Terezie i osudy jejich potomků.

Hodnocení: 85 %