RECENZE: Zpráva je nejen svědectvím o zvěrstvech koncentračních táborů

Natočil ho podle skutečných událostí, jimiž byl útěk dvou mladých Židů Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby alias Valéry z vyhlazovacího tábora v Osvětimi a předání zprávy o zvěrstvech, jichž se nacisté v koncentračním táboře na lidech dopouštěli.

Film byl dokončen už v roce 2020, jeho česká distribuce byla kvůli zavřeným kinům odložena. Nyní vstupuje do kin symbolicky osmdesát let poté, kdy 16. října 1941 odjel z pražského nádraží Bubny první židovský transport. Mezitím už byl uveden v kinech v USA, Kanadě, Brazílii, Španělsku, Portugalsku, Francii a Japonsku a prodaný byl do devadesáti devíti teritorií.

Bebjak spolupracoval na scénáři s Jozefem Paštékou a Rastislavem Šestákem, přičemž vycházeli z Wetzlerova autobiografického románu Co Dante neviděl. První polovinu filmu jsme svědky toho, jak lidé v Osvětimi v dubnu 1944 přežívali, ale především umírali, protože cílem bylo vyhlazení Židů i dalších lidí, kteří byli nacismu nepohodlní. Život tam neměl žádnou cenu ani perspektivu, utrpení bylo víc než chleba.

A přece skupinka vězňů připravila útěk dvou z nich. A jakkoli se to zdá neuvěřitelné, oba mladí muži to skutečně dokázali. Po třech dnech, když siréna ohlásila konec pátrání, vylezli ze svého podzemního úkrytu v táboře a vydali se na stokilometrovou cestu přes hory do Československa, aby sepsali a vydali zprávu o osvětimském pekle. Jenže k jejich údivu před nimi stála ještě velká bariéra nedůvěry ze strany Spojenců vůči tomu, co o osvětimských hrůzách vypověděli.

Této poslední části jejich cesty, tedy úsilí předat zprávu světu, je bohužel věnován minimální prostor. Je tu jen poněkud překotně nastolené setkání se spojkou Červeného kříže Warrenem, kterého hraje britský herec John Hannah. Ten podal vynikající herecký výkon, když v jediné scéně dokázal mimořádně přesvědčivě vyjádřit nedůvěru vůči tomu, co oba muži vypovídají, a pak děs a hrůzu člověka, který pochopil, že mají pravdu a že vše, čemu do té doby věřil, byla jedna strašlivá lež.

Jenže v tu chvíli film de facto končí a následují jen titulky, které zbytek Wetzlerovy a Vrbovy cesty shrnou do věty, že trvalo dlouhých sedm měsíců, než Spojenci jejich zprávu zveřejnili. Přitom právě nedůvěra a její překonání silou pravdy by z hlediska aktuálního vyznění filmu byly tím nejdůležitějším.

Režisér Bebjak film natočil velmi působivě. Nešel cestou dokumentaristického popisu reality, soustředil se na vyjádření strachu, hrůzy, ale i velké odvahy a odhodlání. Pracuje s celky a detaily tak, že divák se ke všem těm hrůzám přibližuje zvolna, aby si stačil každou uvědomit a spolu s aktéry prožít.

S kameramanem Martinem Žiaranem natočili velmi emotivně zejména děsuplnou situaci, když po zjištění, že dva muži utekli, musí stát jejich spoluvězni tři dny a noci před barákem číslo 9 v mrazu, bez jídla a pití, pod dozorem neméně promrzlého dozorce, který si však kdykoliv může „ulevit“ týráním kohokoli z nich. A nejsilněji vyznívá postava mladého františkána, který si i v takových chvílích dokáže uchovat víru a důstojnost.

Představitelé hlavních rolí Noel Czuczor (Wetzler) a Peter Ondrejička (Vrba) se pečlivě připravili včetně toho, že Czuczor zhubl osmnáct kilogramů. Podali působivý výkon stejně jako Jan Nedbal v roli mladého františkána i ostatní herci, které režisér obsadil vesměs i typově velmi dobře a natočil s nimi vizuálně silný film.

Hodnocení 70 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: