RECENZE: Život k sežrání míří na evropské Oscary, ale hlavně baví

„Já žeru, žeru, žeru tě, živote,“ rapuje v úvodu jeho ústřední hrdina, sedmák Benjamin Pipetka společně s kamarádem, který mu vzápětí hlásí, že „ségra jde do toho s námi“, což znamená, že nová kapela je na světě.

Ben žije jen s mámou, protože táta si našel jinou. Miluje jídlo, které ho babička naučila i skvěle vařit. Jenže má díky obojímu pořádnou nadváhu. Ve škole má sice kamarády a v kapele své pevné místo, ale také je tu dost drsných posměváčků, jejichž počínání nemá daleko k šikaně.

Jenže Ben se jen tak nedá. Není to žádný ušlápnutý zamindrákovaný trouba, ale docela sebevědomý kluk, který sice trpí v obchodě při zkoušení nových kalhot i ve škole při povelech tělocvikáře, ale díky smyslu pro humor si s lecčím včetně poznámek učitelů poradí.

Chuť k jídlu mu nevezmou ani lékařka hrozící zdravotními problémy, ani rodiče, kteří díky lékařské zprávě najednou prokoukli a starost o syna je přivedla k přijetí dietního plánu. Až první citové vzplanutí ho zavede na cestu zdravějšího stravování a pohybu v naději, že když pár kilo shodí, dívka zahoří stejně jako on.

Život k sežrání je film, na který je radost pohledět. Jakkoli má francouzskou literární předlohu, knihu Mikaëla Olliviera, která pod stejný názvem vyšla i u nás, český divák se v něm cítí jako doma.

Scenárista Petr Jarchovský znovu potvrdil, že jeho nejsilnější profesní stránkou je adaptace literárních předloh. Připomeňme jen knihy Petra Šabacha, podle nichž napsal scénáře k Šakalím létům, Pelíškům či Pupendu, nebo knihu Květy Legátové, podle níž napsal Želary. Také tentokrát se mu podařilo kouzelně převést francouzskou předlohu do českého prostředí i s jejím jazykem a humorem.

„Copak nám to s tebou mlátí? Obávám se, že puberta,“ říká Benovi učitelka a divák si okamžitě vybaví podobné poznámky svých současných, v případě rodičů někdejších kantorů.

Výtvarná stránka, pod níž je podepsána rovněž Kristina Dufková, je půvabná jak u postav lidí, tak zvířat, která zabydlují domácnost Benovy maminky – veterinářky. A dobroty, které Ben tu s neodolatelnou chutí baští, tu se smutkem odkládá, mají schopnost poslat diváky z kina rovnou do cukrárny.

Režie je svižná, tempo neklesá, chvíle, kdy se divák zasměje, střídají velmi ústrojně i situace dojemné. Problémy dospívání, rozdělené rodiny i obezity jsou prezentovány nenásilně.

Důležitou součást filmu tvoří skvělá hudba a chytlavé i vtipné písničky Michala Novinského a Jiřího Macháčka, který se ujal také jedné z vedlejších postav.

Tu hlavní pak namluvil debutující, dnes patnáctiletý Hugo Kovács, který přesně vyjádřil radosti i trápení dospívajícího kluka.