RECENZE: Zimní prázdniny staví životní křižovatky na prahu neočekávaných přátelství

Už originální název – The Holdovers – krásně vystihuje podstatu Paynova díla. Výraz můžeme definovat jako označení pro člověka, který zůstává na stejném místě netknutý změnami okolí či společnosti.

Umíme si jistě představit úředníka, který je příliš pohodlný na to, aby se posunul v životě dál, a ve zkostnatělé instituci přežívá. Nebo také učitele či kuchařku na internátní škole, kteří zamrzli v čase či momentu, který určuje jejich rozpoložení ve změněném světě.

Právě to skvěle ilustrují dva ze tří ústředních charakterů. Mary (Da'Vine Joy Randolphová) truchlí po náhlé smrti svého syna a veze se na vlně smutku a prázdnoty. Paul (Paul Giamatti) nabízí odlišnou, a přesto tak podobnou tvář.

Jakýsi obraz pod maskou přísného učitele historie, který je v kampusu zakořeněný pevněji, než si zpočátku myslíme. Oba pak mají značný vliv na mladého studenta Anguse (Dominic Sessa), který za tradiční rebelií skrývá složité rodinné vztahy.

I přesto, že synopse naznačuje ponurý komorní film o smutných, opuštěných duších, opak je pravdou.

Už jen Giamattiho entuziasmus v krocení divoké školní bandy pobaví natolik, aby divák s napětím sledoval, do jaké míry jeho naučená přetvářka funguje a kdy nechá nahlédnout za oponu.

V momentě, kdy se prohlubuje jeho vztah s Angusem, začíná se objevovat skutečný původ jeho chování, které směruje život tápajícího žáka. Stále však zůstává zábavným morousem, který se tu a tam neuhlídá při plnění své úlohy vychovatele a mravokárce.

Da'Vine Joy Randolphová Giamattimu pečlivě sekunduje a mnohdy si i krade minuty pro sebe. Zvlášť v momentech, kdy se její maska hroutí a ona přijímá nejen ztrátu, ale i fakt, že se musí naučit žít dál. Dělá to smířlivě, ale rovněž neopomíjí fakt, že není ve své bublině sama.

Stará se o okolí a chce být nápomocná. Zároveň vtipně glosuje a uzemňuje Paulovu sociální neohrabanost a nedostatek empatie.

Scenárista David Hemingson napsal svůj premiérový text pro celovečerní film s jasným záměrem propojit nesourodou trojici charakterů a ukázat sílu sociální interakce. Z jeho práce je patrné porozumění bolesti, mladické nejistotě, ponaučení či dobrosrdečnosti ve chvíli, kdy na tom záleží nejvíc.

Ukazuje, že monotónního ukrajování dnů, týdnů a měsíců nejvíc zalituje ten, který nad změnou váhá. Zároveň však taková změna vyústí v dobré a správné věci. Ústy hlavních charakterů zůstává snímek nad věcí, nesoudí ani nekritizuje. Jen konstatuje, že nadešel čas.

Více než dvouhodinová stopáž Zimních prázdnin příjemně uteče a nabízí spíše jemný humor v malých detailech chování jednotlivých postav. Absence umělých gagů a situací je vítaná, nejlepší vtipy se skrývají za hereckým projevem v jednotlivých scénách.

Za zmínku stojí i vkusný sedmdesátkový soundtrack nebo malá rolička Darby Lee-Stackové, která jako by z oka vypadla Scarlett Johanssonové na počátku její kariéry.

Payne tak znovu dokázal upoutat své publikum s uvěřitelnými lidmi a jejich proměnami, které někdy přicházejí až s časem nebo neočekávanou společností. Kvůli Zimním prázdninám se rozhodně vyplatí zůstat po škole a vychutnat si milou atmosféru tohoto černého koně filmových cen.