RECENZE: Ženská na vrcholu českou romantiku ze dna nevytáhne

Scenáristky Hana Cielová, Lenka Kny a v USA žijící dáma Nora K sepsaly text, který by neobstál ani jako slohová práce v základní škole, a to nejen kvůli opisování.

Hlavní hrdinka se jmenuje Helena, má tvář Anny Polívkové, je matkou osmiletého kluka, kterému říká Kulíšek, vlastní v Praze bio kavárnu a vysílá do světa spoustu nejapných řečí o nutnosti pojídání zdravých potravin, čemuž se brání (jak jinak) zejména muži.

Po dosti zmateném úvodu se Helena na popud své tety (Jana Krausová) a přes odpor rodičů (Bolek Polívka a Jana Preissová) rozhodne prožít Vánoce ve slovenských Tatrách, aby unikla bývalému partnerovi, který chce přijít na Štědrý den za synem na návštěvu.

Je sice nejméně týden před prázdninami, kluk by měl být ve škole, ale to film neřeší. Do hor si Helena na sebe vezme lehké kozačky, sukni a městský kabát, a ani když v hotelu zjistí, že si pokoj omylem zamluvila až na příští rok a patrně se s děckem nemá kam vrtnout, nenapadne ji převléknout se do zimního. Zato diváka už teď napadne, že je úplně blbá.

Několika krkolomnými přemety se pak Helena ocitne v chalupě s výstižným názvem Samota, jejíž pán a vládce, horský vlk Richard (Martin Dejdar) je na ni předem z neznámých důvodů naštvaný. Snad proto, aby se do ní posléze mohl ze stejně neznámých důvodů zamilovat (a ona do něho). Vlk má bratra sukničkáře a náhodou vlastní též dcerku Zuzanu, aby si měl Kulíšek s kým hrát, zato nemají maminku, aby ta budoucí láska mohla být nabíledni.

Hlouposti a nelogičnosti pokračují v plynulém sledu stejně jako propagace sponzorských výrobků. K největším trapnostem pak patří pokusy Heleniny matky přijet za dcerou na návštěvu a otcovy snahy jí v tom zabránit.

Ale protože na hlouposti, nelogičnosti a trapnosti je vytrvalý divák špatných českých filmů zvyklý, jen trpně přihlíží, jak po vzoru filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku dělá člen horské služby Richard z městského mazánka Kulíška chlapa, učí ho lyžovat… Helena zase učí Zuzanu připravovat zdravá jídla, přičemž dvojsmysl slova „humus“ je jedním z mála pokusů o vtip. Jinak je to nuda, navíc Lenka Kny překonala vlastní netalentovanost i na postu režisérky.

Nejde jen o neschopnost vést herce, kteří podávají výkony hluboko pod svým standardem, ale i o vyslovené režijní hrubky. Když například zkušený horal Richard vyjde do závějí, aby zvěstoval horám svůj žal hrou na saxofon, divák si jen pomyslí, že je to blbec, a navíc ani neviděl Obecnou školu, kde je důsledek olizování kovových předmětů v mrazu zpracován s nezapomenutelným účinkem.

Ale když pak po dlouhém a bolestném odtrhávání saxofonu od úst vejde do chalupy a na rtu nemá ani stopu předchozího utrpení, je to jeden z posledních hřebíků do rakve filmu, pro který žádná hodnoticí procenta nejsou dost nízká. Snad jen krása hor, kterou zničit nelze, si jich pár zaslouží.

Hodnocení 10 %