RECENZE: Zápisník alkoholičky táhne vzhůru Tereza Ramba

Duffková dostala za svůj blog, v němž otevřeně prováděla čtenáře vlastním léčením alkoholismu, cenu Magnesia Litera, vydala knihu a poté ještě jednu, Zápisník abstinentky. Otevřela Centrum Alkos pro léčení závislostí, šíří osvětu.

Také Dan Svátek má s alkoholem zkušenosti svého druhu. Před čtyřmi lety natočil podle knihy Josefa Formánka Úsměvy smutných mužů o mužské závislosti, ve svém novém filmu se věnuje té ženské.

Scénář Marty Fenclové sleduje hlavní hrdinku od doby, kdy žila se svým budoucím mužem vesele, šťastně, často se skleničkou v ruce. Tak, jak to u mnoha mladých lidí bývá.

Po narození dítěte se společně přistěhovali do domu manželových rodičů a začaly problémy. Zatímco Duffková v rozhovorech tvrdí, že neshody s manželovými rodiči rozhodně nebyly příčinou jejího alkoholismu, ve scénáři nenajdeme mnoho jiných důvodů, než jsou zprvu drobné, později rostoucí konflikty s tchyní, která jí neposkytovala dost vlastního prostoru.

A Barbara Lukešová ji hraje dost působivě jako ženskou, kterou by člověk opravdu nablízku mít nechtěl, byť všechno myslí dobře. A i když se novomanžel snaží spory jakž takž urovnávat, jeho postava v podání Miloslava Königa působí záměrně slabě, takže jeho snahy v zásadě nikam nevedou.

Možná jsou tu i dědičné sklony, ale scenáristce (stejně jako zmíněnému manželovi) se bohužel nepodařilo dostat dost hluboko do hlavy hlavní hrdinky. A tak i díky tomu, že ženský alkoholismus už není takovým tabu jako před lety, si počátky problému dokážeme spíše domyslet, než abychom dostatečně cítili, co se v hlavě mladé ženy na mateřské dovolené odehrává.

Nicméně Svátek natočil zejména první více než polovinu filmu působivě, v čemž mu nesmírně pomohla představitelka hlavní role Tereza Ramba. Ta dokázala podat proměnu své postavy s velkou uvěřitelností, takže jakkoliv se dozvídáme o jejích motivacích k pití málo, to, jak rychle alkoholu propadá, je zřejmé.

Ramba působí velmi autenticky, ze scén, kdy se potácí bytem, lže každému kolem sebe včetně terapeutky, na oslavě dceřiných prvních narozenin se zřídí doslova pod obraz a pak zase chvíli vypadá docela „normálně“, jde na diváky poctivá hrůza.

Filmový čas však trochu příliš dlouho běží právě oněmi scénami, které Svátek zbytečně prokládá snovými i zpomalenými záběry. Zlom, v němž se hrdinka rozhodne nastoupit na léčení, je pak dosti překotný, stejně jako průběh léčby a návrat do života abstinující alkoholičky.

„Kdyby to bylo tak snadné,“ povzdechne si možná divák, který o alkoholicích a jejich boji se závislostí ví nejspíš více, než film ukazuje.

Zápisník alkoholičky je tak víc působivou ilustrací toho, co se stane s člověkem, který své „popíjení“ nezvládne, než dramatickým příběhem o tom, proč se to stane, a boji s tím. I tak ale stojí za vidění.