RECENZE: Začíná Costnerova cesta

Costner, jehož hvězdná herecká a režijní sláva začala v roce 1990 sedmioscarovým Tancem s vlky včetně ocenění za nejlepší film a režii, skončila o sedm let později propadákem Posel budoucnosti s mírným vzepětím v Krajině střelců z roku 2003.

Od té doby za režijní pult nesedl, dokud nezačal po mnoha letech shánění peněz točit Horizont: Americkou ságu. Do projektu vložil srdce už před Tancem s vlky, ale nikdo nechtěl financovat čtyřdílnou ságu o dobývání Ameriky. Nakonec do ní tedy vložil vlastní peníze včetně gigantické hypotéky, a dokonce dal do zástavy svůj ranč a pobřežní pozemky.

S rozpočtem přesahujícím sto milionů dolarů (cca 2,3 miliardy korun) už se dalo začít. Nikoli však skončit.

Horizont: Americká sága se sice dočkal při uvedení v Cannes potlesku vestoje, který Costnera dojal, ale následující recenze byly spíše rozpačité.

Už první díl ságy trvá tři hodiny a lze předpokládat, že ty další kratší nebudou. Hotové jsou díly dva (druhý vstoupí do amerických kin 16. srpna), třetí je roztočený, ale jak to nakonec s druhou polovinou série bude, je zatím ve hvězdách, nepochybně to záleží na tržbách té první.

Potíž je z tohoto hlediska především jednak právě ve zmíněné délce, a také v tom, že Costner natočil velmi klasický western bez jakýchkoli příkras či ozvláštnění. Je velká otázka, zda na to bude většinové publikum dost zvědavé.

V první části rozehrává příběh velkého množství postav, které v šedesátých letech devatenáctého století osídlovaly Ameriku. Jejich život byl nesmírně drsný, dobrodružství spočívalo nejen v souboji s neznámou krajinou, ale i s původními obyvateli, o třenicích mezi přistěhovalci nemluvě.

A Costner se do toho pustil opravdu ze široka, začíná před občanskou válkou a přes ni se dostane až k časům poválečným. Prostřednictvím rodin, přátel i nepřátel tak divák zažije emotivní cestu, na níž pozná mnoho lidí, z nichž mnozí dobývání nového kontinentu a slávu Divokého západu nepřežili.

Rozmáchlost projektu má samozřejmě své klady i zápory. K těm prvním patří, že se Costner mohl pustit nejen do dramatických situací, přestřelek a šarvátek „kdo s koho“, ale dává bohatě nahlédnout i do obyčejného života osadníků.

Lidé, kteří tam s velkými nadějemi přišli, si museli zvykat na úplně jiný, velmi nepohodlný život, a jenom jejich odhodlání plnit si sny a najít dobré živobytí je drželo navzdory všemu při síle. Paleta rodinných i milostných vztahů a konfliktů je pestrá a Costner o svých lidech vypráví s citelnou láskou a podrobnými znalostmi.

Mnohé idealizuje tak, jak idealizovaný bývá celý Divoký západ, mnohé ukazuje s nepřikrášlenou tvrdostí. „Žádná armáda tyto vozy nezastaví. I kdyby chtěla sebevíc,“ zazní ve filmu jedna z charakteristik doby, příjezdu nových osadníků před očima armády i původních obyvatel.

S tím vším ale souvisejí i zápory. Především to, že film má sice začátek, ale nemá ani prostředek, natož konec. Je zjevné, že osudy mnohých postav se protnou a rozvinou teprve v dalších dílech. Divák se tak může jen minimálně ztotožnit s jejich množstvím, zatím není většinou jasné, kdo je kdo a jak se bude jeho charakter projevovat a vyvíjet.

To hlavní, na co může film lákat, jsou úchvatné záběry krajiny, natáčené na různých místech amerického kontinentu. Tohle Costner opravdu umí, velkolepost scén vyžaduje velké plátno, a stojí to za to. A do této krásy zakomponované, jakkoliv teprve zvolna rozehrané osudy dávají naději, že pokud se podaří celou ságu natočit, bude to velké dílo.