RECENZE: Zabitý večer hlavně pro diváky. Filmu chybí napětí i selský rozum

Novinku otevírá scénou, při níž Violet v podání Meghann Fahyové bojuje o život s podivně naladěným násilníkem. Kdo by tipoval, že jde o předsunutý závěrečný obraz s padouchem, o němž bude retrospektivně vyprávět zbytek filmu, je na omylu. Landon se právě postaral o první a bohužel jediný zajímavý dějový zvrat.

Hlavní herečka ztělesňuje klasický motiv používaný převážně v romantických komediích. Svobodná matka malého dítěte vyráží po letech vztahového půstu na rande, z něhož je značně nervózní.

Protějšek (hraje ho Brandon Sklenar), se kterým se seznámila přes aplikaci, se ale navzdory své nedochvilnosti zdá zcela vyhovující.

Větší obavy než trapnost první schůzky dělá ženě neodbytný anonym. Ten jí přes mobilní službu AirDrop, podle níž mimochodem vznikl anglický název snímku Drop, posílá záhadné vzkazy.

Jejich obsahem dává Violet jasně najevo, že moc dobře ví, kdo a kde je a na kom nebo na čem jí nejvíc záleží. Zatahuje ji do nedobrovolné hry, u níž prohra rovná se smrt.

Do pravého thrilleru, který má publikum neustále rozechvívat, má scénář dosti daleko. Postupně se odkrývající zápletka s vyřizováním účtů, jež má obstarat nic netušící třetí osoba, není nikterak pronikavá.

Vymyslela ji totiž dvojice Jillian Jacobsová a Christopher Roach, která byla nominovaná na Zlatou malinu za scénář k propadáku Fantasy Island z roku 2020, což už něco napovídá.

Fahyová obdržela po roli zbohatlické nanynky ve druhé řadě seriálového hitu Bílý lotos diametrálně odlišnou úlohu sofistikované psycholožky a ta jí skutečně padne. Hrdinčině uvěřitelně bystrému úsudku však scenáristé podkuřují čirou hloupostí ostatních postav akčního rozměru, která přispívá k nelogičnosti děje.

Nastíněný rámec šelmy, jež se ocitne v pasti své kořisti, pokaždé skýtá slibný prostor k zábavě. Tvůrci ho zásobují vrchovatě, jenže čeho je moc, toho je příliš.

Zatímco první hodina stopáže se nevýslovně vleče, posledních třicet minut se předešlou nudu snaží umořit sázením jednoho nesmyslu za druhým. Jen namátkou, tuhou skleněnou výplň mrakodrapu rozbijí na padrť úderem hokejového puku nebo v domácnosti rádoby zodpovědného rodiče nechají na přístupném místě povalovat nabitou zbraň.

Film se tudíž nemůže zavděčit ani divákům, kteří by mu s přimhouřením očí odpustili absenci napětí. Zabitý večer se stává zabitým zejména pro ně.