RECENZE: Vražední Manželé Stodolovi jsou chytře nejednoznační

Absolvent dokumentaristiky na FAMU Hátle na sebe dosud výrazněji neupozornil vyjma deset let staré celovečerní prvotiny o pražském podsvětí Velká noc, s níž zvítězil na festivalech v Jihlavě i Plzni.

Poslední počin v jeho ne zrovna krátké umělecké dráze pravděpodobně značí zásadní průlom. Ke scénáři přizval producenta televizní trilogie Hořící keř Tomáše Hrubého.

Film zasazují převážně do let 2001 a 2002, kdy budoucí pan a paní Stodolovi žijí ve skromné domácnosti v ospalé středočeské vesnici bez hmatatelných vyhlídek. Nepříliš ctižádostivý Jaroslav (Jan Hájek) je s takovým nastavením víceméně spokojený. Ke štěstí mu stačí střecha nad hlavou, teplá večeře a „normální žena“.

Jenomže právě poslednímu měřítku jeho světácká choť Dana (Lucie Žáčková) příliš nevyhovuje. Ze života chce urvat, co se dá, aniž by ji to stálo mnoho úsilí. Sama se k práci nemá a dokáže si dobře spočítat, že partnerovo plebejské jednání v dohledné době miliony nepřinese. Rozhodne se proto zneužít jeho zaslepené oddanosti a vlastní bezcitné rozvahy ke zločinům, které zacílí na ty vůbec nejzranitelnější, tedy osamělé důchodce.

Autorská licence je ve snímku, co se faktické stránky týče, znát jen velmi málo. Kdo si ověří podrobnosti o tomto vydatně medializovaném případu, zjistí, že scenáristický tandem si toho příliš nevymyslel.

Manželé Stodolovi jsou však spíše než kriminálním thrillerem studií nezdravé lásky, kde míra jejích tragických důsledků závisí jen na vnitřních morálních hranicích.

První vraždu spojenou s okradením oběti, která probudila Daninu chorobnou snahu si takto „vydělávat“, tvůrci líčí ještě zeširoka. Následně ale obdobné scény zkracují, popřípadě zcela vynechávají a vracejí se k dovysvětlení bílých míst až v samém závěru při policejní rekonstrukci.

Děj příhodně zhušťují, aby si zajistili dostatečný prostor pro mnohem zajímavější vykreslení odchylných osobností a vzájemné vztahové dynamiky.

Šmahem je odsoudit coby takzvaného podpantofláka řízeného panovačnou hydrou by nicméně bylo krátkozraké. Obě postavy v určitých momentech vypadnou z daných rolí a projeví slabost, nebo naopak dosáhnou malého vítězství nad druhým. Těmito fragmenty filmaři chytře poukazují na to, že nejsou tak jednoznační, jak se zprvu zdají.

Mezi hlavními představiteli pachatelů funguje výtečná chemie. Hájek se Žáčkovou se koneckonců bok po boku na plátně neobjevují poprvé. Docela jiné, byť podobně povahově nevyvážené milostné duo ztvárnili už v Kobrách a užovkách režiséra Jana Prušinovského.

Do titulních manželů vpravuje herecká dvojice temnou energii, již umocňuje působivá kamera Prokopa Součka, opět spjatého převážně s dokumentární tvorbou, i decentní melodie z dílny Adama Levého.

Vznikl tak silný film, jímž Hátle s Hrubým vstoupili do stále plně nevyužité studnice československých nejbrutálnějších sériových vrahů sebejistým krokem.