RECENZE: Velká premiéra: Osobitá komedie baví, byť ne každého

Napsal ho se svým stálým spoluscenáristou Lubomírem Smékalem a po snímcích Díra u Hanušovic a Kvarteto jde o jejich nejvtipnější film, který dál rozvíjí jejich specifický osobitý humor a poetiku.

Hrdinou filmu je herec Pavel Šnajdr (Pavel Šimčík), který miluje improvizaci, stand-up a kterému je i v životě hra vším. Nikdo nikdy nepozná, co myslí vážně a co je mystifikace, jejíž pointy často srážejí lidi na kolena.

Jeho žena (Klára Melíšková) už má jeho věčných fórků, u nichž si ani ona není nikdy jistá, co přesně znamenají, plné zuby, a tak ho jako pokus o záchranu vztahu odvede k psychologovi (Jakub Žáček). Ale ani tváří v tvář dalšímu podivínovi si ani jeden z nich nepomůže.

Šnajdr se tedy rozhodne na čas zmizet, dopřát ženě přestávku a přijímá nabídku režírovat v Olomouci své první představení, v němž hodlá excelovat se svou výstřední babičkou (Iva Janžurová).

Už jejich první setkání šokuje přinejmenším babiččinu pečovatelku Mikinu, ta další pak odkryjí, že Šnajdr má se svou babičkou společnou právě onu lásku k improvizaci, hře a mystifikaci. Až časem se ukáže, že Mikina se do party výborně hodí.

To ambiciózní a nerudný ředitel místního kulturáku (Miroslav Krobot), kterému jde hlavně o politické cíle a smysl pro humor, natož pro ten Šnajdrův, zcela postrádá, doufá, že představení bude událostí sezony a že mu to v jeho ambicích prospěje. Netuší však, že se to stane docela jinak, než očekával.

Velká premiéra je herecký film, který nezapře, že autor a režisér je především divadelník. Obsazení je velkou a výborně využitou příležitostí především pro Krobotova souputníka z Dejvického divadla Pavla Šimčíka a Ivu Pazderkovou. Ani jeden z nich dosud tak velkou roli na plátně nedostal.

Jejich postavy, jakkoliv mohou na první pohled působit podivně, mají sympaticky velkou dávku smyslu pro humor a naprostou absurditu, ale zároveň jsou to postavy plné laskavosti a lásky k druhým lidem.

Pavel se baví tím, že přivádí lidi do rozpaků, ale vlastně jim tak dává především najevo, že není třeba brát všechno a vždy vážně, že humor je léčivý a že postavit se na nohy může člověk po každém pádu. Jde tedy o postavu sympatickou, byť zvláštním způsobem ujetou, což je v českém filmu příjemná změna.

O hereckých schopnostech Ivy Janžurové se netřeba dlouze rozepisovat, role Šnajdrovy babičky trpící Tourettovým syndromem jí sedí jako ulitá a je radost se na jejich společné improvizační výstupy dívat a bavit se jimi.

Film nemá nijak složitou zápletku, ale o tu tady nejde zdaleka tolik jako právě o kouzlo improvizací, které byly nepochybně pečlivě napsané (o improvizaci před kamerou zajisté nejde) a které místy působí jako naprosté dada, jemuž se lze buď odevzdat, nebo ho odmítnout. Kdo se mu odevzdá, bude se dobře bavit, zažije smích i dojetí, ale záleží to tentokrát více než u většiny českých, mnohem plošších komedií na tom, nakolik diváci s Krobotovým smyslem pro humor souznějí. I to však lze považovat za přednost, rozhodně není nutné či žádoucí chtít se zavděčit za každou cenu všem.

Hodnocení 75 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: