RECENZE: Útěk - remake, který vypadá jako původní film

Nový příběh se drží toho starého, především literární předlohy. Ústředním hrdinou je desetiletý Saša, kterého jako vír ke dnu táhnou vyspělejší kamarádi, ve škole takřečené známé firmy. Kamarádi jsou to však jen v Sašových představách, ve skutečnosti o něj stojí jen proto, že jim nosí z domova ukradené cigarety.

Někdy je z jejich strany dokonce objektem šikany. Tenhle „vztah“ je zřejmý jak Sašově despotickému otci, tak učiteli, ale nesmělý a z dnešního pohledu zle týraný Saša trvá na tom, že to jsou kamarádi.

Když v obci shoří stodola a kluci jsou podezřelí, že ji zapálili, je Saša pevně rozhodnutý očistit nejen sebe, ale i kamarády se špatnou pověstí. Dobře ví, že oni to neudělali, ale stejně se bojí otcova výslechu a trestu.

Ze strachu uteče z domova do dědovy chaty, kde k velkému překvapení narazí na mladého delikventa Rudu, který utekl z dětského domova a skrývá se před policií. A zatímco Ruda by se chtěl Saši zbavit, ten podle jeho natržené košile pozná, že stodolu zapálil on, a tak se ho drží jako klíště a snaží se ho přesvědčit, aby se přiznal.

To Rudu ani nenapadne, ale časem si ze Saši udělá něco jako rukojmí. Během dvou dnů na útěku se pak jejich vzájemný vztah značně promění.

Z filmu je obtížně rozpoznatelné, proč se Laňka rozhodl pro novou verzi, když původní film ani v nejmenším neaktualizoval, nemodernizoval. Nejenže se drží původního příběhu, ale i když se ve filmu mluví o mobilních telefonech, z celkového vyznění má člověk pocit, že sleduje retro.

Počínaje tím, že jako z časů minulých působí Sašova rodina. Otec v podání Štěpána Kozuba je - viděno dnešní optikou - tyran zralý na kriminál, v době vzniku novely a původního filmu to byl bohužel jen přísný táta a Saša ho tak i bere.

Není pochyb o tom, že otcové – tyrani a jim zcela podřízené maminky existují dodnes, ale film, který se odehrává v současnosti, by to neměl přejít jako cosi sice nepříjemného, ale v zásadě normálního. Ani řada dalších motivů a celková atmosféra filmu dojem dnešních dnů rozhodně nevyvolává.

Oba protagonisté tráví většinu filmového času jen spolu, přičemž jejich proměňující se vztah a hledání každého z nich sebe sama a své vnitřní svobody je hlavním tématem filmu. A byť jsou jejich rozhovory často poněkud schematické, není to bez zajímavosti.

Laňka zvládl režírovat dítě i mladíka vcelku dobře, přesvědčivější výkon nicméně podává Jakub Barták. V jedenácti letech je to už zkušený dětský herec, viděli jsme ho v seriálech (například ZOO nebo Dobré ráno, Brno!) i ve filmech Přání Ježíškovi nebo Přání k narozeninám.

Kanwar Šulc jako Ruda je charismatický mladík, ale některé scény a zejména repliky nepůsobí dost přirozeně.

Laňka s kameramanem Václavem Tlapákem dobře využili krajinu Orlických hor, která posiluje dobrodružnou linii filmu. Celkově není Útěk špatný film, jen je otázka, zda svým retro laděním dokáže dnešní diváky zaujmout.