RECENZE: Ty a já a příští válka

Vítězové zavádějí diváky do jednoho z kibuců v roce 1967. Hned v úvodu se seznámí s ústřední dvojící. Herecká kariéra hlavní hrdinky Nety Agmonové (Yael Sztulmanová) se právě rozjíždí, jenže její manžel Amos (Daniel Litman) byl zrovna povolán do armády.

Odchází, stejně jako jiní jeho krajané, poměrně nadšeně, kamsi „daleko“ s vidinou, že přežije. Povinnost bránit vlast je v něm pevně zakořeněná.

Neta mezitím sní o své velké kariéře v divadle, která se najednou začne naplňovat. Jenže válka, její následky jsou silnější, než si je ochotná připustit. A ona se v jednu chvíli bude muset rozhodnout mezi slávou, láskou a přátelstvím.

Radosti, starosti probíhají za tónů hebrejských (retro)hitů. Právě ty představují pro středoevropské uši poměrně zajímavou cestu do kulturního izraelského backgroundu, který se kdysi rýsoval i v Evropě.

Zdánlivě tvrdá hebrejština kupodivu v muzice funguje, sem tam chytíte i slůvko, jemuž rozumíte.

Poměrně jednoduchý příběh pak doprovázejí typické muzikálové filmové kulisy v poněkud archaickém pojetí. Divák se tak chvílemi cítí jako v jiných snímcích. Když Neta kráčí vstříc zářné kariéře, vybaví se mu barevný La La Land (2008) kombinovaný s romantikou ze snímku Zrodila se hvězda (2018).

Chvílemi pak trvá, než se zorientujete v tom, co vlastně sledujete. A jestli si tenhle snímek náhodou neobjednala izraelská armáda v rámci mediální strategie. Režisér Eliran Peled vám tyhle vaše úvahy brzy nevyjasní ani tím, že se ve filmu přece jen pohybuje dost fyzicky podobných postav. Což je pravděpodobně autorský záměr.

Podstatou soužití v kibucu je rovnost, služba celku, z nějž zprvu vyniká právě jen Neta, symbol optimismu, touhy žít jinak a jinde. Jak děj pokračuje, vše do sebe začne zapadávat a vaše myšlenky se automaticky stočí ke zcela jinému muzikálovému hitu, k Vlasům (1979) režiséra Miloše Formana.

Z nablýskaných kulis, veselého zpěvu se přenesete do tvrdé reality, kdy vítězství ve válce neznamená, že boj pro kohokoli skončil. Poslední píseň Ty a já a příští válka vás dojme až k slzám.

Z pohledu Izraele, jeho dějin, ale i Ukrajiny, s níž je snímek také spojený, jde o více než pravdivé tvrzení. Dojatě budete číst závěrečné titulky a vnímat, že ne všichni, kteří se na Vítězích podíleli, přežili.