Článek
Hodnocení jak od recenzentů, tak uživatelů filmových portálů byla v obou případech zdrcující, a pokud jde o diváky, na první snímek jich přišlo (podle údajů Unie filmových distributorů k 30. 6. 2020) celkem 600, na druhý 1309, což odpovídá stavu po koronavirové krizi, nikoliv šest, respektive čtyři roky před ní.
Přesto se Toulové podařilo sehnat peníze na Casting na lásku, který označuje jako romantickou komedii, ale především ukazuje, že v neschopnosti psát a točit filmy, které by splňovaly základní profesionální parametry, se neposunula prakticky nikam.
Námět dala dohromady společně s představitelkou hlavní role Terezou Němcovou-Petráškovou a s mužem mnoha profesí, kameramanem, střihačem a producentem Pavlem Mědílkem.
Z námětu pak vyrobila příběh, který měl být romantický a vtipný. Bohužel není ani jedno, ani druhé, je jen skoro neuvěřitelně hloupý.
Stela Nebeská (Petrášková) je herečka, která tvrdí, že má to nejlepší povolání na světě, přestože ještě před blížící se čtyřicítkou obíhá, většinou marně, herecké konkurzy a přišla i o angažmá v divadle.
Zároveň má toho nejhoršího manžela (Martin Sitta) pod sluncem. Podvádí ji, a co hůř, řekne jí, že by se někdy měla jít podívat do kina na opravdové herečky. Bingo.
Stela se rozhodne, že nevěrníkovi dokáže, že i ona může mít nápadníků na každém prstu deset, a začne pořádat svůj vlastní casting – na lásku. Seznámením s řádkou mužů dospěje ke zjištění, že všichni jsou hovada, ale pak přijde ten pravý (Jan Řezníček). Na něm jí nevadí nic, a nejméně „těch pár kilo navíc“ (přesnější by bylo říct „těch 60 kilo navíc“), a posléze s ním přes několik nejapných peripetií dospěje ke všemu, o čem nevěděla, že po tom touží.
Děj je „vystavěn“ tak, aby divák v každé scéně jednak věděl, co se v následující vteřině stane nebo co kdo řekne, jednak tak, aby si to řádně zapamatoval: prakticky vše je nejméně zdvojeno.
Když Stela pochopí, koho miluje, projde s ním v nekonečném sledu všechna místa, kde spolu mohou být dva lidé šťastni. Záplavy květin, pusinkování a rozesmáté dny naruší jen setkání s hlavní hereckou sokyní (Zuska Velichová), která brečí nahlas a dlouze na toaletách, protože i ji už na konkurzech přeskakuje adeptka mladší a krásnější.
O humoru tu nemůže být řeč, pokud vám nepřipadají vtipná moudra Stelina otce: „Nikdy jsem nepotřeboval být pyšný na to, že jsi úspěšná herečka, vždycky jsem chtěl jen, abys byla šťastná.“
V americkém filmu by následovalo „I love you, daddy, I love you too“, ale tady jsme v Česku, a tak po všech karambolech a pádech přijde „nečekaný“ úspěch v podobě hlavní role v zahraničním filmu a s ním spojený roční pobyt v Anglii. Rozhodne se Stela pro kariéru, nebo pro lásku? Každý smí hádat jen jednou, protože spolehlivě uhodne.
Natočeno je to beze smyslu pro načasování, neřkuli pointování, vnitřní promluvy hlavní hrdinky jsou k nepřežití a výběr herců se patrně odehrával ve stylu „kdo šel zrovna kolem“.
A tak se tu v povětšinou trapných situacích prezentují Jan Čenský jako řidič limuzíny, jehož role spočívá hlavně v konstatování/otázce „To musí být úžasné být herečkou, co?“, Igor Bareš či Lukáš Langmajer jako nápadníci, Valérie Zawadská, Zdeněk Maryška a další, přičemž z výkonu většiny z nich je spíše stydno, což není vždy a nutně jejich vina. Standardní kvalitu naplňuje snad jen zpěv Dashi, která film provází písničkami, jež dění na plátně pro ty zvlášť nedovtipné ještě ilustrují.
Casting na lásku je tak jen další ukázkou toho, že v Česku může točit filmy opravdu každý bez ohledu na talent a tvůrčí schopnosti, protože podstatné jsou jen peníze, a většina poskytovatelů sponzorských výrobků a peněz nepozná, zda má projekt šanci jakkoliv uspět.
Casting na lásku |
---|
Česko 2020, 83 min. Režie: Eva Toulová, hrají: Tereza Němcová-Petrášková, Martin Sitta, Jan Řezníček, Zuska Velichová a další |
Hodnocení 15 %