RECENZE: Tajemná Roklina spojuje romantický a akčně hororový žánr

Ve snímku V moci ďábla hororový žánr skloubil se soudním dramatem, ve filmu Chraň nás od zlého s detektivkou. V Sinister mu vtiskl tísnivou duchařskou atmosféru, v remaku Den, kdy se zastavila Země zas v epičtějším měřítku moralitu s ekologickým apelem zabalil do žánru katastrofické sci-fi.

Ujal se i prvního Doktora Strange, jehož proměnil v jakýsi marvelovský Počátek na tripu.

Aktuálně se Derrickson ujal scénáře Zacha Deana (Válka zítřka), jenž nějaký čas vězel na seznamu nejlepších nerealizovaných scénářů. Režisér mu, spolu se zkušeným kameramanem Danem Laustsenem (John Wick 2 až 4), dovede dát atmosférickou, vizuálně přitažlivou podobu, využívající prostředí tajemné rokliny, která je jakousi alegorickou bránou pekelnou.

Ocitáme se v ní na neznámém území, kde v důsledku biotechnologických experimentů došlo ke zmutování rostlin, zvířat a hmyzu do podoby, která může být našemu světu nebezpečná. To ale zatím netuší dvojice elitních odstřelovačů, která dostane za úkol toto území strážit. Během jednoho roku, bez jakéhokoliv kontaktu s vnějším světem.

Na protilehlých stranách zamlžené rokliny západní věž obhospodařuje bývalý příslušník americké námořní pěchoty Levi, tu východní litevská tajná agentka Drasa, využívaná pro své schopnosti ruskou stranou. Zprvu jeden o druhém netuší, ale hledáčky je přiblíží.

Drasa je ta iniciativnější a začne se svým protějškem komunikovat prostřednictvím písemných vzkazů. Společně čelí útoku Dutých mužů, což jsou v odkazu na báseň T. S. Eliota o konci světa ony bytosti z rokliny.

Jejich komunikace se prohlubuje, vyměňují si vzkazy, hrají šachy nebo na improvizované bubny, čehož režisér využívá k odkazům ke stěžejním rolím ústředních hereckých protagonistů. V případě Milese Tellera jde o bubenické drama o střetu dvou vůlí Whiplash a seriál Dámský gambit, v němž zazářila Anya Taylor-Joyová.

Úvodní polovina filmu, kdy se dva osamělí jedinci takto seznamují a budují si mezi sebou navzdory protokolu, který jim to zapovídá, pouto, je podaná tak, že jim chemii, která mezi nimi narůstá, věříte. Jejich „namlouvání“ má energii, vtip i jiskru, takže když po půl roce dojde ke schůzce na východní straně, přejete si spolu s nimi, aby to rande s večeří a tancem dobře dopadlo.

Návrat Leviho zpět na základnu se ale zkomplikuje a oba je pohltí roklina. V ní režisér přehodí výhybku z romantické koleje na tu akčně hororovou. Otevírá se tu před námi svět zmutovaných bytostí, jehož podstatu na útěku před nimi se snaží zamilovaná dvojice sniperů poznat.

Odhalují postupně jeho tajemství a vliv korporace, operující mimo dosah vlád, na jeho chod. Ztělesněním této korporace, která chce obyvatele rokliny zneužít k vojenským účelům, se stává představitelka Ripleyové ze slavné vetřelčí ságy Sigourney Weaverová, což je režisérovo další popkulturní pomrknutí.

Akční scény se stromovými a jinými netvory, vykazujícími nadlidskou fyzičku, se nesou ve videoherním módu a snaží se navodit atmosféru známou z filmových adaptací her jako Resident Evil nebo The Last od Us či převodu knihy Světová válka Z.

Režisér si je vědom, že druhá polovina filmu míří do čistě béčkových vod, a tak se v nich snaží pohybovat s jistou mírou nadsázky, čehož je důkazem i finální akční scéna, kdy se dvojice po skoro kolmé skalní stěně snaží dostat z rokliny za pomocí starého džípu a navijáku. A odráží přitom útok parazitických mutantů.

Scénář má logické díry, třeba při uvědomění, že nebezpečný prostor rokliny dostanou na starost jen dva lidé, ale jeho neduhy vyvažuje jak sympatická ústřední dvojice a chemie, jež se mezi ní na dálku vytváří, tak ono žánrově hybridní propojení romantiky s akční hororovou sci-fi.

Oproti netflixovským produktům působí tento méně genericky a nese otisk svého tvůrce. Se scénářem, který by více zapracoval na zákonitostech představeného světa, to však mohlo dopadnout ještě o poznání uspokojivěji.