RECENZE: Strážci vesmíru morfují už 30 let. K výročí divákům nadělili bizarní návrat do televizních devadesátek

Ani v Česku nebylo dítěte, které by neběhalo po parku s propletenými prsty, nebojovalo s imaginárními morfelíny a nepřivolávalo megazordy na své přísné rodiče. Tak velkou moc měl seriál od izraelsko-americké dvojice Haim Saban a Shuki Levy.

Po úspěchu série přišly hračky, tematické parky a několik pokračování, ať už filmových, či televizních.

Strážci fungovali jako vzory pro týmovou spolupráci, přátelství a v neposlední řadě nabídli etnickou diverzitu obsazení, za kterou bychom jim v současnosti asi dlouze aplaudovali. Tvůrci nyní u příležitosti kulatin dostali jedinečnou příležitost k tomu, aby posunuli své barevné hrdiny kupředu. Až na jeden pět let starý pokus totiž postavy z městečka Angel Grove zamrzly v devadesátých letech.

Strážcům se tam ale očividně líbí. Před osmi lety to potvrdili volným pokračováním s podtitulem Dino Charge, které je snad ještě víc bizarní než původní seriál. A co se týče hvězdně obsazené filmové adaptace (se jmény jako Bryan Cranston, Elizabeth Banks nebo Bill Hader), přijetí kritiků bylo smíšené, až negativní. Gros celé značky ale možná leží právě v béčkovém pojetí, kterého se tvůrčí tým nevzdává.

Stále dostáváme mimořádně špatné herecké výkony či náhodná panoramata výbuchů a pochybných bojových technik s padouchy hloupějšími než oddíl stormtrooperů. K tomu všemu připomeňme, že až ohromný úspěch seriálu přiblížil podobný obsah dospělejším divákům. Původně je totiž logicky zaměřen na děti.

Optikou devadesátkového puberťáka, který na Strážích vyrostl, tak oslava třiceti let zřejmě zapůsobí přesně tak, jak finanční oddělení Netflixu zamýšlelo. Nyní dospělý fanda možná rozpozná herce z původního obsazení, ocení vzpomínku a odkazy na ostatní, kteří z různých důvodů ve speciálním díle chybí.

Anebo se podívá jen z čistého zájmu o pořad, který mu jistou dobu kormidloval dětství. Není totiž nic krásnějšího než po třicítce bezostyšně hltat takovou hloupost, jako byli a jsou Strážci vesmíru. A to přesně v takovém formátu, jaký diváci znají.

Pokud by se totiž učedníci mentora Zordona posunuli blíž k dnešním Avengerům, Transformerům a jim podobným, zbavili by se jediného trumfu, který mocně třímají v rukou. Strážci vesmíru nepatří do nového tisíciletí.

A pokud by se jejich tvůrci přece jen pokoušeli značku znovu oživovat s drahými efekty a smysluplným příběhem, už to nebudou stejní hrdinové. Nostalgická vzpomínka s ikonickou úvodní písní od Rona Wassermana má v takovém případě jednou provždy cenu zlata.