RECENZE: Starý dub je o beznaději, která může už jen stmelit

Od té doby se stal dnes sedmaosmdesátiletý filmař, jenž proslul zejména sociálními dramaty, hostem řady festivalů, zejména canneského, v jehož soutěži uvedl patnáct filmů. Za snímky Zvedá se vítr a Já, Daniel Blake získal Zlaté palmy, za ostatní řádku dalších cen.

V canneské soutěži se hrál i loňský Starý dub, který nyní vstoupil do českých kin. Poznáváme v něm obyvatele vesnice v severovýchodní Anglii, kde se zavřel důl, horníci přišli o práci, mnoho mladých lidí se odstěhovalo. Starousedlíci, kteří nemají kam odejít za lepším životem, tam žijí uzavřeni a odříznuti od zbytku světa.

Opuštěné domy jsou tedy jako stvořené pro ubytování syrských uprchlíků, které Velká Británie přijala. Jenže ubytovat je jedna věc a přijmout lidi odlišné kultury do uzavřené komunity druhá.

Loach jako vždy přesně a divácky vstřícně pojmenovává ústy svých postav problémy nastalé situace. Zprvu je jen několik vesničanů v čele s T. J. Ballantynem (skvělý Dave Turner) ochotných pomoci, ale postupně se přidávají další. Jejich protipólem jsou zejména štamgasti z Ballantynovy chátrající hospody Starý dub. Pro ně je vpád cizinců, natož tak odlišné kultury, nepřijatelný. V jejich vlastní mizérii, chudobě a bezvýchodnosti ze sociální situace, kterou nezavinili, je příchod někoho, kdo je na tom ještě hůř, takřka nesnesitelný a neváhají to dávat hlasitě najevo.

Film má napětí, byť je do jisté míry předvídatelný. Signály, které Loach vysílá v době, kdy se rodí základy pospolitosti a vstřícného soužití, napovídají, že to vůbec nebude snadné a dopadne to spíš hůř než líp. Nešetří ale především silnými emocemi, které nenechají diváka lhostejným.

Až na nepatrné výjimky nepůsobí nuceně, naopak jsou přirozené a mají srozumitelný základ, ať jde o Ballantyna, syrskou uprchlici Jaru, která jediná umí anglicky, nebo o další postavy.

Velkou Loachovou předností je, že umí diváky připoutat ke svým postavám jako málokdo. Nejen tím, jak jsou napsané ve scénáři, ale i přesným obsazením, ať jsou to profesionálové, nebo neherci, přičemž k některým z těch druhých se čas od času vrací.

Starý dub se od řady jeho filmů liší tím, že jindy velmi tvrdý Loach se tentokrát uchýlil k vlídnějšímu, pro někoho k až pohádkovému vyústění. Žádná z jeho postav nebude mít lepší život, ale snad právě proto je pospolitost a vlídné soužití jediným možným řešením už tak mizerného života, v němž nezbyly ani naděje.

To je také hlavní poselství, které Loach divákům posílá. Ať je lidem v dnešní společnosti zmítané válkami i chudobou sebehůř, jedině blízkost jiných lidí může pomoci trápení snášet.