RECENZE: Špionážní Králičí nora zkouší televizní diváky. Dokud jí nepřestanou věřit

Tvůrcům seriálu, který českým divákům nabízí videotéka SkyShowtime, možná ani nedošlo, jak dvojsečná bude paralela se slavným příběhem Lewise Carrolla. John Weir (Kiefer Sutherland) pevnou rukou vládne agentuře, jejíž náplní je manipulovat událostmi ve prospěch klientů. Když se ale jeho vlastní zbraně otočí proti němu, sám je uveden do paranoidního světa, ve kterém netuší, kdo tahá za nitky budoucnosti.

Do jisté míry to neví ani divák. Spolu s Weirem je veden komplexní dějovou linkou, dokud není čas na nečekaný zvrat či manévr, kterým tvůrci drží tempo. Podobným stylem bodovaly filmové série jako Dannyho parťáci, Mission Impossible nebo třeba Podfukáři. Příběh se ale vždy dostane do bodu, kdy i sebetrpělivější fandové dramatu chtějí vidět výsledky. A zde se Králičí noře propadá půda pod nohama.

Dokud chceme věřit tomu, co vidíme, seriál funguje výborně. Když pomineme otřepaný námět o tajemném padouchovi, který chce ovládnout všemi milovanou Ameriku, je snadné se chytit do špionážní formule, která umí překvapit a má svoje silné momenty. Místy dokonce i vybočuje z fiktivního světa a naráží na globální problémy, jako jsou dezinformace, kyberbezpečnost nebo ruský vliv.

Pečlivě vypracovanou iluzi ale nakonec degradují filmové zkratky. Hrdinové bojují o holý život, dokud nepřijde elegantní střih od šikovného editora, jenž je dostane na svobodu bez ztrát či vysvětlení. Podobná vykoupení ze slabšího scénáře se bohužel objevují více než méně a jsou ještě výraznější v porovnání s brilantně detailním plánem. Králičí nora tak paradoxně neschovává jen zápletku, která slouží tenzi a dramatickému ději. Nešikovně ukrývá i vrcholy vyprávění, kvůli nimž publikum přesycené digitálním obsahem ještě televizi nevypnulo.

Do značné míry sérii táhnou dva herečtí veteráni. Sutherland se naoko podobá svému nejslavnějšímu agentovi Jacku Bauerovi, tentokrát ale ukazuje i citlivější stránku. Ta sice patří v takto vystavěném thrilleru mezi nadbytečné prvky, herci ale nelze upřít důvěryhodnost a přesnou mimiku. Standardní výkon odvádí i Charles Dance, který v roli otce Sutherlandovi dobře sekunduje a jehož charakter není černobílý. Vidět je i postava relativně neznámého Walta Klinka.

Po zhlédnuté polovině první řady naopak nefungují ženské postavy. Na obrazovce působí hloupě nebo naivně, a pokud v dalších dílech nestrhnou pozornost na svou stranu, skončí bohužel v labyrintu iluzí jako pouhé nástroje mužských protagonistů a děj tím jenom ztratí. Na špionážní čaj o páté nedostanou pozvání ani humor nebo romance, které zkrátka musí být šité na míru žánru. To se však nestává a kostrbaté pokusy odlehčit drama ještě víc seriálu ubírají na kapitálu.

Králičí nora patří k televizním projektům, u nichž finální verdikt vyřknete až v momentě, kdy Alenka zatáhne oponu. První a možná poslední představení v říši divů trvá osm hodinových epizod. Možná skončí kolosálním úspěchem, a možná také karty neodkryje vůbec a dočkáme se podobného fiaska jako třeba před lety u Ztracených.