RECENZE: Špičkování Deadpoola s Wolverinem i sebereflexe směřování marvelovského universa

S filmy jak čtvrté, tak aktuální páté fáze ale začalo studio Marvel zažívat ústupek ze své slávy. Nové počiny byly přijímány s čím dál většími rozpaky, projevovala se jejich nadvýroba, k níž se přidala seriálová na streamovací platformě Disney+, neschopná z hlediska kvality konkurovat jejich předchůdcům z prvních tří řad.

Na film Deadpool & Wolverine se tak čekalo trochu jako na spasitele, což je v něm i sebeironicky okomentováno, když se ukecaný žoldák v červeno-černém trikotu prohlásí za marvelovského Ježíše. Ano, je to Deadpool, kdo má studiu Disney vytrhnout trn z paty a zachránit jeho reputaci.

Deadpool byl přitom vždy ten nejméně tradiční superhrdina ze stáje Marvelu. Bývalý člen speciálních jednotek se znetvořeným vzhledem, který se svým oprsklým, vulgárním a cynickým vystupováním odlišoval od jeho dušínovských stájových kolegů, potýkajících se při zachraňování světa s morálními dilematy.

Bavil ale svou slovní vyřídilkou a také humorem, který si bral na paškál nejen pravidla komiksového světa, jehož je součástí, ale šířeji i toho filmového nebo popkulturního.

Referenčních a sebereferenčních narážek bylo v předchozích dvou dílech z let 2016 a 2018 tolik, že jsme měli chvílemi pocit, že sledujeme nějakou parodii ve stylu Žhavých výstřelů (film z roku 1991 s Charliem Sheenem).

Oba díly vydělaly přes miliardu a půl dolarů, přičemž jejich rozpočet byl vždy dvojnásobný oproti tomu předchozímu. První stál 58 milionů dolarů, rozpočet toho třetího už se pohybuje kolem dvou set. Deadpool se v něm potkává s postavou, jejíž osud se uzavřel ve westernově laděné road movie Logan: Wolverine.

Alespoň se to tak zdálo. V komiksovém světě s jeho mnohočetnými vesmíry a alternativními realitami ale ani smrt není záležitostí konečnou, a tak se nyní společně vracejí dva hrdinové patřící do X-Men série. Slavnější stájový kolega s adamantiovými vysouvacími drápy byl terčem Deadpoolových narážek už od jeho první sólovky a teď se potkávají ve filmu, který je na jejich parťácké chemii do velké míry postavený.

Až tak, že se stává jakousi komiksovou buddy movie nebo bromance, v níž jejich vztah prochází velmi dynamickým vývojem, aby přes všechny jejich šarvátky a to někdy hodně krvavé (scéna v osobním autě) dospěl do bodu, kdy jim na sobě začne záležet.

Je to vývoj poměrně předvídatelný, provázený vzájemným popichováním, které vás bude bavit. Deadpool (Ryan Reynolds) tu funguje jako stroj na hlášky, Wolverine (Hugh Jackman) je postavou propracovanější, jíž nechybí hloubka i katarzní vývoj. A také mužské charisma i humor, to když se začnou objevovat různé jeho alternativní verze.

Deadpool ve snaze o záchranu světa v jedné z jeho časových linií se ho vydává hledat nejprve k jeho hrobu, který je znesvěcen soubojem, který tu hned v úvodu probíhá, a pak do různých světů. Až na něj natrefí v baru. Alkoholem nasáklého, utrápeného a provázeného výčitkami ze svých selhání, zkrátka nejhoršího z možných.

Právě toho přivede do agentury TVA, která v multiversu hlídá časovou kontinuitu. Její agent Mr. Paradox (Matthew Macfadyen) je odešle do Prázdnoty, jíž vládne Cassandra Nova (Emma Corrinová). V ní končí postavy, které se u Marvelů ocitly v nemilosti nebo zapomnění a je stylizována do madmaxovské pouštní pustiny.

S těmito odpadlíky, tvořenými superhrdiny z produkce studia 20th Century Fox, ještě než ho koupilo Disney, se postaví na odpor proti Cassandře. Režisér Shawn Levy jim skládá poctu a jejich cameo role přitom využívá velmi funkčním způsobem. Nestávají se tak jen nostalgickou připomínkou nebo prostředkem k pobavení, ale plnohodnotnými hybateli děje. Některým z nich dá zazářit v akci, jiní se blýsknou vtipem.

Režisér Levy, který si spolupráci s Hughem Jackmanem vyzkoušel už na filmu Ocelová pěst a s Ryanem Reynoldsem pak ve Free Guy, je typ spolehlivého řemeslníka, trochu rutinéra a tak vypadají i akční scény.

Ty v pevnosti Cassandry moc nenadchnou, lepší jsou ty osobní, ať už v nich bojují Wolverine s Deadpoolem proti sobě nebo bok po boku proti nepřátelům (scéna v autobusu).

Akci podkresluje chytlavý soundtrack, který ji zároveň choreograficky dotváří. Všechny tyto prvky už byly použity v předchozích dvou filmech s Deadpoolem, v tom třetím pak možná nejvýrazněji zaznívá kritika korporátního přístupu ke komiksovým adaptacím.

Deadpool se strefuje do chybných rozhodnutí Marvelu, mezi něž patří koncept multivesmíru, ale současně tohoto prvku využívá k návratu postav z historie komiksovek od Foxu. Jeho štiplavé pozornosti neujdou ani hlavouni Marvelu Kevin Feige a Disney Robert Iger s jejich představou korektní zábavy.

Organizace TVA, představená v seriálu Loki, se stává metaforou pro odboj proti filmovým studiím, pod něž Deadpool patří. Ta ve svých filmech nemají ráda šňupání kokainu, brutální násilí, sex a hrubozrnný slovník, tedy přesně to, co divákům s jejich přitakáním Deadpool nabízí.

Ryan Reynolds coby Deadpool opět vystupuje z fikčního světa a za pomoci prolomení čtvrté stěny sebereflexivně pomrkává na diváky a činí narážky jak na vlastní hereckou kariéru, tak tu Jackmanovu a dalších kolegů.

Samotný děj je při všem tom fanouškovském servisu a narážkách víceméně podružný nebo zaměnitelný s jinými komiksovými látkami. Ze záporáků Emma Corrinová zaujme svým sadismem, Matthew Macfadyen pak zkarikovaným britským akcentem.

Třetí Deadpool dává divákům to, co očekávali a na co je lákal. Parťácké pošťuchování dvou oblíbených postav, návrat těch už skoro zapomenutých z dvacetileté historie komiksových adaptací, neustálé pomrkávání na diváky, potřebnou sebereflexi vlastních chyb, co se týče směřování mervelovského universa a spoustu hlášek, popkulturních odkazů a gagů.

S příběhem je to slabší, akční scény jsou ucházející spíše než zapamatovatelné. Revoluce se nekoná, slušná zábava se ale dostavuje. Tohle je sázkou na jistotu, kterou ale Marvel v situaci odlivu zájmu o jeho produkty potřeboval.