RECENZE: Shane Black ve Špinavé hře přichází s akční lupičskou komedií devadesátkového střihu

Shane Black původně film připravoval s Robertem Downeym Jr., který se u něj nakonec spokojil s úlohou producenta. Hlavní roli tak převzal Mark Wahlberg, který ztvárňuje postavu Parkera, profesionálního zloděje, specializujícího se na výnosné zločiny.

Parker je antihrdinský protagonista z knižní série od Donalda E. Westlaka. Objevil se ve 24 románech, publikovaných pod Westlakovým pseudonymem Richard Stark. Tyto knihy se dočkaly množství filmových převedení, kde Parker z licenčních důvodů vystupoval pod jiným jménem. Poprvé na plátně ve snímku Jeana-Luca Godarda Made in U.S.A. dokonce jako žena.

Mezi nejznámější adaptace se zařadila hned ta následná s názvem Odplata od Johna Boormana. Do role Parkera, zde Walkera, se vtělil Lee Marvin. Dalšími herci, kteří ztvárnili tuto figuru, byli například Robert Duvall, Peter Coyote, Mel Gibson nebo Jason Statham.

Mark Wahlberg je dalším v řadě a je otázkou, zda je pro daný typ postavy, tak, jak je definovaná, dobrou volbou. Shane Black se spoluscenáristy Mondrym a Bagarozzim ale přichází s odlehčenější, komediálnější variantou Westlakových knížek, než jakou známe z údernějších pojetí Odplat s Marvinem nebo Gibsonem. Tomu odpovídá i lehkovážnější vyznění ústřední postavy.

Parker je zločinec. Cynický, pragmatický, nahánějící hrůzu podsvětí a neohlížející se na ztráty na životech. U Wahlberga se ale zdá, že se musí do polohy nebezpečného, chladnokrevného drsňáka, s nímž si není radno zahrávat, trochu nutit a že je mu mnohem bližší nenucené vtipkování s jeho parťákem Grofieldem.

Toho hraje LaKeith Stanfield a jako herec a principál ztrátové divadelní společnosti, který si na její provoz vydělává loupežemi, je nejzábavnější postavou vyprávění. Vnáší do něj hravost i teatrální přehánění ze své profese. Baví i další členové týmu jako únikový řidič (Chai Hansen) a manželská dvojice (Keegan-Michael Key a Claire Loveringová) se zálibou v převlecích.

Black rozehrává hru, žánrově blízkou jeho předchozím filmům. Heist movie se tu potkává s buddy movie a celé je to zabalené do úhledného neo-noirového kabátku s neonovými světly městských scenérií. Jak je u Blacka zvykem, děj se opět odehrává ve vánočním období a je prodchnut množstvím zvratů, falešných stop a podrazů, které ale nemají důmyslnou finesu nejlepších lupičských krimi komedií.

Mnohem více se spoléhá na akční scény, jako jsou přestřelky, automobilové honičky nebo spektakulární pasáže typu vykolejení vlakové soupravy.

Naznačí to ostatně už úvodní scéna na dostihové dráze, která ale zároveň upozorní i na nedostatek v podobě ne až tak dobře vypadajících digitálních efektů.

Pod tím vším je pak přítomen Blackův poťouchlý humor, díky němuž se podaná ruka v mžiku mění v tu, která vás pustí z manhattanských střech dolů na ulici a střílení do hlav je doprovázeno „bolestným“ rodině právě zesnulého.

Shane Black se ve filmu neinspiroval konkrétním Westlakovým románem, ale spíše esencí jeho knižní série, kterou tu posunul do komediálnějších vod, čemuž odpovídá i pojetí záporáků, jako je vůdce mafiánské organizace The Outfit Lozini (Tony Shalhoub).

Ten by nejradši svého rivala Parkera už nikdy neviděl, ale on se do New Yorku vrací po nepovedeném minulém kšeftu, jenž připravil o život jeho dlouholetého komplice. Vdově po něm slíbí, že ho pomstí, což znamená vyhledat tu, která je zradila. Jenže Zen (Rosa Salazarová) mu namísto toho nabídne účast na mnohem větší zakázce, související s politickou situací v její zemi a možností převratu v ní.

Parker se tak dostává do střetu s mafií i armádou diktátora malé latinskoamerické země ve starosvětské akční podívané, jíž nechybí švih i humor, včetně toho hodně černého. A i když nedosahuje kvality Blackových filmů z devadesátých let, k nimž svým stylem odkazuje, v nabídce streamovacích služeb určitě patří k tomu lepšímu a osobitějšímu z nich.