Článek
Bývalí spolužáci se setkávají ve vile jednoho z nich, aby si popili a zavzpomínali. Náladu naruší podomní prodavač vysavačů a zpráva, že jejich kamarád zvaný Prasopes zemřel. Přátelé pak vyrazí autobusem na pohřeb a mezitím na povrch vyplouvají různá dávná traumata.
Jiří Langmajer a Marek Taclík
Partu tvoří smutný mystik, neúspěšný homosexuální zpěvák bez talentu, obézní nemrava se skromnými úspěchy u žen, frustrovaní staří manželé a jednoduchá svobodná padesátiletá „štramanda“. Večírek nenabízí úplně intelektuální humor, ale důležitější je, že většinou funguje. Celý film má svižné tempo, zemité dialogy má Suchánek hezky vypointované, bizarní situace nahazuje šikovně. Jde tu pochopitelně o velkou nadsázku, každý detail scénáře nemusí být stoprocentně realistický.
Některé postavy jsou záměrně tupé, jiné přemýšlivější. A u těch druhých můžeme sledovat, jak desítky let po maturitě snižují nároky na život a touží alespoň po malém kousíčku štěstí, když jim to velké uniklo.
Tatiana Vilhelmová a Marián Čekovský
Ve Večírku nejsou špatní herci. Role Karla Rodena (depresivní pán, který vstoupí do sekty) není tak vděčná, protože v tomto příběhu generuje méně humoru. Trochu více září postava Nely Boudové (typ „hodná holka, ale úplně blbá“), jež se dojímá nad kdečím, i nad sebou.
Marek Taclík je v roli cynického stárnoucího prasáka dokonalý, úchylně hláškuje a tváří se u toho neodolatelně. Rozkošně nekorektní postavička (sice bez vkusu, ale se zbytky selského rozumu) přemlouvá bývalou spolužačku k sexu nebo alespoň k příslibu sexu do budoucna. „Dalas mi naději,“ pochválí kamarádku, která mu vlastně nic nedala, ale on se spokojí s málem.
Prasáka pak ještě o píď překoná Táňa Dyková (Vilhelmová) jako zoufalá manželka, která po 25 letech soužití se svým Jirkou (Langmajer) upadne do deprese. Pije tvrdý alkohol přímo z lahve a balí dealera vysavačů, přestože manžel postává hned vedle. Jejich následný uplakaný opilecký dialog v autobuse je vrcholem celé komedie. Dojemná Dyková a rezignovaný Langmajer jí odpouští velkorysým: „Zas tak moc si to neposr...“.