RECENZE: Romulus - sedmý díl vetřelčí ságy servíruje divákům, co mají rádi, s vlastními nápady ale šetří

Každý z režisérů původní tetralogie vtiskl jednotlivým dílům kus své osobitosti a poetiky. Ten první v režii Ridleyho Scotta přinesl jedinečnou sondu do hlubin lidského strachu. A to poctivým budováním tísnivé atmosféry v této žánrové kombinaci klaustrofobního psychothrilleru a survival hororu.

James Cameron ve dvojce Vetřelci napínavý horor proměnil v adrenalinovou akční řežbu se silnou hrdinkou a feministickým podtextem.

Třetí díl Davida Finchera nabízí zajímavě rozehranou psychologickou hru v kosmickém kriminále s úchylnými vězni. Film vyniká bezútěšnou atmosférou a dovoluje si na hollywoodské poměry nevídané - špatný konec.

Čtyřka Vzkříšení v režii Jeana-Pierra Jeuneta působí nejodlehčeněji a oproti svým předchůdcům nevládne hutnou, dynamickou ani depresivní atmosférou, ale spíš komiksovou nadsázku a sebeparodickými momenty. Vážně naopak působí díly Prometheus a Covenant, kde se k této látce vrátil tvůrce jedničky Ridley Scott. A dal jí podobu ambiciózních děl, která měla odhalit nejen původ vetřelce, ale i lidstva a jeho stvořitele.

Nyní tuto ságu vrací na plátna kin společnost Disney. S produkčním dohledem Ridleyho Scotta, kdy se Romulus proměňuje v poctu stylu jeho úvodního filmu. Časově se odehrává přibližně dvacet let po něm a čtyřicet let před tím druhým, z něhož si také hodně bere. A nejen z něj, vrací se i k Prometheovi.

Režie tohoto interquelu se chopil uruguayský rodák Fede Alvarez, který na sebe v Hollywoodu upozornil remakem Raimiho hororového Lesního ducha. Romulus má z ale z jeho dosavadní tvorby nejblíž k jeho druhému filmu, autorskému survival hororovému thrilleru Smrt ve tmě.

V něm se trojice mladých lidí rozhodne vyloupit dům slepého válečného veterána na předměstí. Ve stísněných klaustrofobních prostorách domu se tu pak rozehrává boj o přežití a poznání jednoho nechutného tajemství tohoto stavení.

I sedmý díl vetřelčí ságy operuje s mladými hrdiny, kteří v industriálních chodbách utíkají před xenomorfem a dalšími variantami tohoto vesmírného organismu.

Na scénáři se Alvarez podílel se svým krajanem Rodo Sayaguesem a oproti epickým Scottovým prequelům jde o návrat k vetřelčí DNA. Tedy ke komornímu souboji lidské odolnosti, odhodlanosti, vynalézavosti a inteligence a děsivé dokonalosti vesmírného parazita, který nezná slitování a chce se za pomocí lidských těl replikovat.

Alvarez nenápadně rozšiřuje mytologii kolem něj i chamtivé těžební společnosti Weyland-Yutani. Seznamuje nás s pěticí mládežníků, živořících v důlní kolonii, patřící této korporaci.

Únik z mizérie vlastních životů se rozhodnou vyřešit tím, že se dostanou na opuštěnou kosmickou loď na oběžné dráze, která obsahuje vybavení k odletu z kolonie Jackson do vzdálené soustavy Yvaga.

Pomoci dostat se na její palubu jim má android Andy (David Jonsson), který byl otcem hlavní hrdinky Rain (Cailee Spaenyová) naprogramován jako její „bratr“ a ochránce. Uprchlá skupina ale netuší, že tato loď je ve skutečnosti výzkumná vesmírná stanice, do níž korporace umístila nález z vraku těžařské lodi Nostromo.

Potkávají na ní dvojníka androida Ashe z prvního dílu, který se jmenuje Rook a má podobu digitálně reinkarnovaného torza Iana Holma. Režisér skrze jeho postavu upozorňuje na nebezpečí, které představuje služba zájmům odlidštěné vědy.

Podobně je tomu v případě Andyho, kterého lze coby androida přeprogramovat a tím změnit cíl mise. Jeho postava prochází největší charakterovou proměnou, což se odráží i na vztahu s Rain, který je nejlépe prokreslen.

Ostatní postavy jejího bývalého přítele Tylera, jeho těhotné sestry Kay, jejich bratrance Bjorna a jeho přítelkyně Navarro tu ale rozhodně nejsou do počtu. Jen nemají tak výrazné osobnostní rysy, z čehož je patrné, v jakém pořadí se bude odvíjet jejich redukce.

Expozice je pomalá a svou vizuální estetikou evokuje prvního Vetřelce. Způsobem svícení, ručními kulisami, designem modelů kosmických plavidel i praktickými efekty se tvůrci hlásí k analogové stylizaci Scottova originálu. Temné prostředí důlní kolonie bez slunečního svitu navozuje hutnou, depresivní atmosféru, která se prodlužuje v prostředí kosmické lodi. Vynalézavá kamera, hudba i zvukové efekty ji jen umocňují.

Druhá polovina, když přijdou ke slovu vetřelčí jatka, je akčnější a svižnější, ale ne zas až tak krvavá, děsivá a napínavá, jak bychom možná očekávali. Je to proto, že více než budování strachu z plíživého nebezpečí se režisér věnuje stavění sítě odkazů k předešlým dílům i videohernímu zpracování. A to v podobě ikonických hlášek, záběrů nebo designových detailů typu bílého nátělníku.

Fan servis je sázkou na jistotu a úlitbou fanouškům, která se ale ukazuje jako dvojsečná. V porovnání se svými režijními předchůdci Alvarez zapomíná, nebo se o to nesnaží, posouvat ságu novým směrem. Variuje její atributy, které ale proto, že je známe a očekáváme, nedostavuje se při jejich rozehrání kýžený moment překvapení.

Na úvodní půli filmu se z hlediska jeho atmosféry i vizuální stránky s potěšením dívá, v té druhé ale režisér neumí jak hororovou, tak akční strunu rozeznít podobně účinně jako jeho předchůdci Scott a Cameron. Fede Alvarez se prezentuje coby jejich zručný epigon, ale s vlastními nápady šetří.

Sedmý díl vetřelčí ságy tak budete vnímat především optikou fan servisu, který nabízí, méně už nějaké originální vize, která by tuto ságu posunula někam dál. Romulus je sázkou na jistotu a více studiovou zakázkou než svébytným autorským otiskem, tak jako v případě jeho čtyř režijních předchůdců. Coby návrat ke kořenům fanoušky série ale jistě potěší.