RECENZE: Robert Pattinson je suverénním kladem filmu Mickey 17

Džun-ho Pong film natočil šest let po Parazitovi, s nímž slavil celosvětový úspěch. Po Zlaté palmě v Cannes za něj dostal čtyři Oscary, přičemž poprvé v historii vyhrál týž film jak kategorii Nejlepší film, tak Nejlepší mezinárodní film.

Filmař napsal a natočil Mickeyho 17 podle knihy Edwarda Ashtona Mickey 7, a v oné změně ze sedmičky na sedmnáctku je možná zakopaný pes celého filmu.

Začíná ale slibně, když se dozvídáme, že se Mickey (Pattinson), jenž jako cukrář zkrachoval, přidal k velké skupině lidí, kteří cestují na lidskou kolonii Nilfheim, vzdálenou čtyři a půl roku letu ze Země. Velí jim už na první pohled trumpovsky diktátorský politik Kenneth Marshall (Mark Ruffalo).

Mickey má ve výpravě plnit úlohu „nahraditelného“, což znamená, že se pouští do řady nebezpečných úkolů, u kterých se počítá s jeho úmrtím. Ale pokaždé když zemře, je jeho tělo znovu vytištěno. V naprosto stejné podobě.

Během jedné mise je však Mickey 17 nesprávně prohlášen za mrtvého a předčasně nahrazen, což je průšvih. Podle pravidel kolonie smí existovat vždy pouze jedna verze nahraditelného, a pokud by byl Mickey 17 objeven, hrozí zničení oběma.

Zhruba první hodina dvouapůlhodinového výpravného filmu je zajímavá tématem klonování, úvahami o lidských právech i o tom, co znamená být člověkem. A také o smrtelnosti a obavách ze smrti.

Bohužel záhy se vše začne opakovat se zbytečnou doslovností, která může vzbudit pocit, že Džun-ho Pong očekával diváky rozumu poněkud mdlého, kteří nepochopí nic, co se jim nezopakuje a nezdůrazní.

Do filmu se tak postupně vkrádá lehká nuda, Mickey 17 pořád umírá, zase ho oživují, zase umírá… Sedm klonů by určitě stačilo.

Když se pak na Nilfheimu objeví domorodí obyvatelé, přesune se originální téma ke starému známému základu, který má nesčetně variant, od Vinnetoua až po Avatara. Zlý bílý muž chce kolonizovat cizí území a krutě naložit s jeho původními obyvateli.

Těmi jsou v tomto případě stvoření podobná obřímu hmyzu, psychopatický Marshall jim začne říkat vcelku trefně hnusáci, ale podle zmíněné šablony nejsou vůbec zlí, naopak umějí být přátelští a empatičtí, dokud jim vetřelec nezačne škodit. Pak se ukáže jejich síla, tedy síla těch, kteří bojují o své území, o svou vlast.

Mickey 17 je satira, kterou mohou někteří diváci vnímat aktuálně. Bohužel je příliš přímočará. Filmař, který uměl v Parazitovi dokonale žonglovat, tentokrát pálí natolik průhledně, až jeho kritika korupce, kolonialismu a diktátorství karikuje sama sebe a míjí se účinkem.

Předností filmu je Pattinsonův výkon. Herec jako jeden z mála nepřehrává (v tom směru až nepříjemně překvapí jindy skvělý Ruffalo) a dokáže přesně odlišit charaktery Mickeyho 17 a Mickeyho 18. A dobrý výkon podává i Naomi Ackieová jako Pattinsonova herecká partnerka.