RECENZE: Queer podtrhuje autorovo volání po úniku před osamělostí a izolací

Vášeň od spřízněné duše, která ukončí jeho trápení a hledání a pomůže mu od jiných závislostí, které od literárního Feťáka (první kniha W. S. Burroughse) číhají za rohem. Do uší zní coververze skladby All Apologies skupiny Nirvana jemně naznačující, že ústřední hrdina akceptuje svou existenci jako problémovou, nedokonalou a téměř smířenou s osudem.

Režisér Luca Guadagnino rozhodně nepracoval s jednoduchou látkou, ale dokázal z knižní předlohy od Williama S. Burroughse dostat Leeho emoce, atmosféru a zdůraznit hlavní motiv, který je oproti očekávání vlastně prostý a jasný.

Queer je tragický milostný příběh o neopětované lásce a závislosti mnoha podob s vyvrcholením v podobě posledního zoufalého pokusu o zázrak. Craig výborně pochopil podstatu svého charakteru a pracuje s velmi precizním scénářem Justina Kuritzkese, který mu pomáhá prodat jeho duševní rozpoložení s pomocí drobných až nenápadných nuancí.

Ve více než dvouhodinové stopáži si všímáme jeho nervozity a trapných výstupů, nejistoty, a nakonec i klíčové a otevřené zpovědi přirovnávající jeho orientaci k nemoci a prokletí.

„Všichni v mojí rodině byli perverzní,“ dodává s nacvičeným úsměvem, jako by chtěl omluvit vlastní touhu po neobvyklém spojení. Tedy alespoň pro okolní svět.

V nejhorším okamžiku nachází svou fata morganu v podobě mladého Eugena Allertona (Drew Starkey), jehož přítomnost však prázdnotu vyplní jen naoko.

Film ve třech kapitolách podrobně zkoumá Leeho odyseu - od osamělého bývalého narkomana až po člověka závislého na blízkém muži a znovu na drogách.

Ve finále se pak oba světy spojují a Lee zláká Allertona na cestu do Jižní Ameriky, kde doufá v probuzení jeho citů za pomoci bájného opiátu.

V žádné z částí nechybí vtíravá atmosféra, skvělá hudba Trenta Reznora a Atticuse Rosse a gradující zoufalství, které je patrné ve chvíli, kdy je jasné, že cesta nedojde šťastného konce.

Pasáže, kdy Lee nachází momentální záchvěvy vlídnosti a porozumění od Allertona, střídají srdceryvné projevy lásky, které však mají pouze formu představ a přání. V halucinogenním vrcholu snímku Lee nachází fantaskní opojení, které se záhy mění v neotřesitelnou realitu. Jak sám parafrázuje, „problémem je přesvědčit jiného, že je opravdovou součástí tebe“.

Tvůrci geniálně obsadili Craiga do role, která míří daleko od jeho tvůrčí minulosti, a svěřili mu úkol strhnout diváka pro film, který se nesleduje jednoduše. Trápení je reálné a hmatatelné, zároveň však dlouhé a ne vždy poutavé.

Děj se prakticky nevyvíjí a oba muži se polovinu filmu téměř nepohnou z místa. Pokud se ale naladíme na onu emoční vlnu, najdeme toužebné spojení, po kterém Craigova postava baží. Bude však bolet, jelikož je filmovou perspektivou stejně „oddělené od těla a složité“ jako Lee sám. Rovněž bude sebedestruktivní pro všechny, kteří půjdou do kina s tím, že je Queer bude bavit.

Guadagnino sází vše na jednu kartu. Pohlcující a tíživou atmosféru, která staví na povědomých motivech nešťastné lásky a do puntíku přibližuje režisérovu představu o adaptaci výrazného literárního příspěvku do tehdejší diskuse o sexuální identitě. Víc bychom si u Queer asi těžko mohli přát.