RECENZE: Pyšná princezna 21. století. Obří oči, nablblý psík a potlačení erotizace práce

Za nejnovější verzí pohádky stojí režiséři Radek Beran a David Lisý. Divákům slibují „setkání látky, kterou všichni známe z dětství a je součástí našich vzpomínek, se současnou moderní animací“.

Po zhlédnutí snímku na pražské premiéře musím potvrdit, že tato slova platí. Tedy alespoň v bodech, které kopírují původní film. Jeho znalci, což je většina národa, neboť jde po desetiletí o osvědčenou (nejen) vánoční klasiku, se dočkají všech oblíbených scén. Nechybí zpívající švec, výuka hraní na loutnu, jízda na kládě, šermování ve mlýně, včetně (z)rádců házených do pytlů od mouky…

Tam, kde novinka sahá k inovacím, z mého pohledu pokulhává. Bílý psík Bijou patřící Krasomile má být podle tvůrců hodný, ale při vší úctě, vypadá dost přiblble, a tak se i chová. Zvláště v situacích, kdy aportuje oblíbený míček.

Ani zjevná přítulnost a oddanost ho nezachrání. Nejen znalci pohádek totiž vědí, že tyto vlastnosti ke štěstí – vlastnímu i jiných – rozhodně v životě dlouhodobě nevedou.

O moc lépe v mých sympatiích na tom není ani lasice Slídil. Fikané zvířátko sloužící největšímu zlounovi v příběhu, rádci Maximovi (ožil hlasem Aleše Procházky). Proč napomáhá špatnostem, zůstává divákům skryto až do konce.

Stejně tak nepochopitelně vyznívá pro milovníky klasiky výtvarné ztvárnění Krasomily (namluvila ji Anna Fialová). Při pohledu do její tváře mi automaticky naskočil chameleon Pascal z hollywoodského trháku Na vlásku. Což zřejmě není záměrem tvůrců nové Pyšné princezny… její obří oči rovněž ostře kontrastují s ostatními postavami, které mají proporce tváří přece jen normálnější.

Co naopak v animované verzi funguje, je okleštění původní předlohy od erotizace práce vynucované kdysi socialistickou morálkou. Nahradí ji přirozené, láskyplné doteky ústředních postav. Z nich oproti originálu je Krasomila ta dospělejší, naopak větší hračičkou se stává její milovaný. Že by i tohle byl obraz/odraz moderní doby?

A jen pro pořádek, krále Miroslava namluvil Marek Lambora. O hudbu, která tvoří výrazně zdařilou část projektu, se autorsky postarali Ondřej Brousek a Ondřej G. Brzobohatý.

Přes všechny uvedené výtky času stráveného s moderní Pyšnou princeznou nelituji. Její děj odsýpá a vejde se do 84 minut, což je pro mě v době nekonečného natahování filmů (i těch dětských) bezpochybně přednost. K dalším patří ty, že nikdo nikoho nekope do hlavy, nemá žádné superschopnosti a nevypadá jako komiksový mutant.

Shrnuto. Máte-li (spíš menší) děti, dejte remaku české klasiky v předvánočním čase šanci. Přísahám, že je to zcela jiná liga než obdobné projekty sahající po klasice, mimo jiné filmový Čtyřlístek či animovaný Hurvínek.

Jistá shovívavost dospěláka je navíc u pohádek očekávaná. Jak mi říkávají mí potomci: pohádky jsou, mami, pro nás, tak proč je tak přísně hodnotíte i vy, dospělí?