RECENZE: Provokatéři přicházejí s až příliš vágní variací na Dannyho parťáky v bostonských kulisách

Opětovná režisérova spolupráce s Mattem Damonem po 22 letech od Agenta bez minulosti, zaštítěná produkční společností Artists Equity, v níž figuruje Damon a jeho parťák Ben Affleck, navíc dějově zasazená do jejich milovaného Bostonu, slibovala podívanou, na níž se podílejí tvůrci, kteří se dobře znají. To je i případ Caseyho Afflecka, Benova o tři roky mladšího bratra, který se ujal nejen jedné ze dvou hlavních rolí, ale spolu s Chuckem MacLeanem i scénáře.

A právě on se ukazuje být největším kamenem úrazu této lupičské krimikomedie. Bostonské prostředí bratři Affleckové i Matt Damon znají, ostatně společně žili v malém bytě v hlavním městě státu Massachusetts, ještě když společně plánovali kariéru v Hollywoodu.

Genia loci tohoto města Ben Affleck zpřítomnil ve svých režijních opusech Sbohem, baby nebo Město. Teď se tvůrčí tým snaží přijít s variací na Dannyho parťáky, odehrávající se v Bostonu. Znalci této metropole na východním pobřeží budou jistě potěšeni, že tu uvidí množství známých budov a lokací zapojených do akčního dění v této heist movie.

Její scénář možná ještě více než u Soderberghových Dannyho parťáků opisuje u Coenových krimikomedií se všemi těmi amatérskými packaly, kteří jsou schopni zhatit realizaci plánů na důmyslnou loupež. Jednu takovou chystá místní zločinecká dvojice nižšího řádu v podání Michaela Stuhlbarga a Alfreda Moliny.

Jejího provedení se má s vidinou podílu na lupu ujmout trojice, v níž figuruje veterán námořní pěchoty a nešťastný otec, který chce zajistit svého dospívajícího odcizeného syna, Rory (Matt Damon) a alkoholem nasáklý bývalý trestanec Cobby (Casey Affleck).

Má se odehrát v den voleb starosty Bostonu, u nichž se předpokládá, že v nich mandát již poněkolikáté obhájí dosavadní starosta Miccelli (Ron Perlman). Prototyp zkorumpovaného, cynického a mocí zkaženého politika, nepředpokládajícího, že by mohl být poražen protikandidátem.

Na povolební oslavě bude Miccelli přijímat množství sponzorských darů na kampaň, rozumějte úplatků v hotovosti, které mají zajistit jejich dárcům přízeň staronového vedení radnice. A právě o ty zlodějíčkům jde.

Na místě se ale ukáže, že věci nepůjdou tak, jak si plánovali. Kuchyně, přes niž se dostávají k sejfu, je plná lidí, hotovost už byla dvakrát odvezena, v sejfu zůstává jen nepatrný zbytek, a tak jsou nuceni improvizovat. Při tom je ale zastřelen třetí člen týmu, Cobby je zraněn a starosta připraven o náramek, na němž mu hodně záleží.

Rorymu a Cobbymu tak najednou jdou po krku jak poskoci zadavatelů loupeže, tak tvrďák z jednotky speciálních operací, jezdící v obrněném transportéru, Frank (Ving Rhames). Není úplně jisté, pro koho vlastně pracuje, ale scény s ním mají působit stylově.

A pak tu máme ještě Roryho psychoterapeutku Donnu (Hong Chau), která se snaží svého klienta odvrátit od sebevraždy. Činí tak způsobem, kdy se vydává za rukojmí ve snaze dvojici na útěku pomoci.

Motivace postav působí velmi vágně, takže když se doktorka snaží analyzovat a interpretovat jednání obou mužů na útěku, působí to jak z učebnice psychologie pro začátečníky. Příliš logiky nedává ani její jednání stejně jako dalších vedlejších postav.

Film má v sobě prvky buddy komedie, kdy upovídaný Cobby provokuje svého mlčenlivějšího parťáka, i náznaky sociální sondy, když se rozkrývá, jaké okolnosti z rodinné minulosti přivedly oba muže na dráhu zločinu. Nejde se ale nijak do hloubky, celé vyprávění je hodně odlehčené a máte při něm pocit, že vlastně o nic nejde.

Chování i jednání postav vykazuje rysy značné nepravděpodobnosti, což nevím, zda byl záměr v rámci nadneseného tónu vyprávění, nebo jde spíš o scenáristickou nedostatečnost. Zlodějíčci se tak po většinu střídmé stopáže nechávají unášet událostmi, na něž situačně reagují, což je vhání do dalších problémů. V závěru pak přebírají iniciativu, když chtějí provést tentokrát vlastní plán, který by starostovi odlehčil od jeho nelegálně získaných peněz.

Jejich pronásledování provázejí exploze budov v důsledku ucházejícího plynu a honičky, z nichž tu nejvíc zapamatovatelnou v ulicích města podkresluje píseň Downtown od Petuly Clark. Doug Liman se jim snaží dát dynamický ráz, ale to nic nemění na výsledném rozpačitém dojmu, který z filmu budete mít.