RECENZE: Poslední závod. Známá tragédie dramatický film nedělá

Hodan známý příběh obohatil o zapomenutou postavu Emericha Ratha, pražského Němce s českým cítěním, který se jako jediný zúčastňoval krkonošských závodů společně s českými sportovci. Ostatní Němci je z nacionálních důvodů bojkotovali. A byl to Rath, kdo se, stejně jako Vrbata, pokusil Hanče zachránit.

To je ale také jediné, co Poslední závod přináší nad rámec všeobecně známých faktů. Nebylo by to málo, kdyby se film soustředil právě na postavu a osud Emericha Ratha. Jenže to se nestalo.

Film začíná v roce 1959, kdy do odborářské zotavovny přijíždí nový topič v podání Oldřicha Kaisera. Záhy se dozvídáme, že jde právě o Ratha (jako mladého ho hraje Marek Adamczyk), který tam přijel pracovat na takzvanou umístěnku. Vedoucí hotelu je nicméně z přítomnosti Němce nervózní, vyptává se ho a vyptává, až dojde na Rathovu větu: „Nikdy jsem si to nepřestal vyčítat, dlouho jsem to nikomu nevyprávěl.“ A bezmála půlstoletí starý příběh může začít.

Začíná rok před osudným závodem Hančovým vítězstvím na téže padesátce. A soustředí se zejména na zdlouhavý a edukativní obraz napjatých česko-německých vztahů v Sudetech už za Rakouska-Uherska.

V mezičase do Hančova posledního závodu pak sledujeme jeho vztah s manželkou, která ho prosí, aby už nezávodil a raději se staral rodině o živobytí, pořád sledujeme napětí mezi Čechy a Němci a také přípravy na závod, v němž má Hanč hlavně z vlasteneckých důvodů porazit německého lyžaře. Odskoky do padesátých let zase ilustrativně, bez větší hloubky popisují atmosféru jiné doby.

Hodan selhává především jako scenárista. Chce toho zachytit co nejvíc, chce napsat silné drama, ale nedaří se mu vytvořit napětí, nedostává se za hranice popisu událostí. A to je problém. Každý divák totiž ví nejen to, jak závod dopadne, ale po celou dlouhou dobu, kdy Hanč tvrdí, že závod nepojede, a všichni ho přemlouvají, že jet musí, je přece zcela jasné, že pojede. Z hlediska vyprávění jde tedy o předem známá fakta, během nichž se diváci mohou dost nudit, protože podstatné vědí a to ostatní není podáno dostatečně zajímavě.

Když Hanč, kterého hraje s plným nasazením Kryštof Hádek, na svůj poslední závod vyrazí, film jisté obrátky nabere. Na velké drama už je ale pozdě. A zase je to především popisnost, která škodí snaze vyvolat emoce.

Filmu nelze upřít pečlivou dobovou výpravu. Hudba Jakuba Kudláče, která chce napětí podpořit, ale spíše ruší, místy doslova rve uši. Naopak kameraman Jan Baset Střítežský velmi dobře využil příležitost natočit jak krásná horská panoramata, tak zejména v poslední třetině filmu působivý boj člověka s nemilosrdnou přírodou.

Poslední závod je film, na němž je zřetelně vidět, že se všichni ze všech sil snažili natočit výpravné, velké drama. Výsledek ukazuje, že to byl tak trochu předem prohraný zápas.

Hodnocení 50 %