RECENZE: Poslední nádech jako fádní potápěčská podívaná

Parkinson původní snímek spolurežíroval s Richardem da Costou. K fikční předělávce přizval dvojici spoluscenáristů.

Mitchell LaFortune nabyl skromné filmařské zkušenosti s průměrným akčním titulem Kandahar. David Brooks má za sebou zapadlý horor The Den a obdobně nevýraznou komedii The Boy Downstairs. Dohromady s Parkinsonem tedy co do žánrů netvoří zrovna sourodý tým, což se na výsledku silně podepisuje.

Poslední nádech vykazuje pouhé náznaky stylů, aniž by si určitý vybral a náležitě ho rozvedl. Nese především dokumentární estetiku, která se propsala například do autenticky působící architektury.

Pohledy na podpůrnou loď, potápěčský zvon i podvodní prostředí navozují dojem reálných záběrů a dokážou na sebe strhnout pozornost.

Do kolonky podle skutečné události se však snaží mermomocí napasovat i zbylé součástky. Navazující thriller jako by se od originálu neoddělil, jen se tuto řádově znamenitější předlohu pokoušel zamaskovat.

Tvůrci se striktně drží chronologického průběhu vzniklé nehody. Jednomu z potápěčů Chrisi Lemmonsovi (hraje ho Finn Cole) se po technické závadě na lodi utrhla přívodní hadice a skončil na mořském dně odříznutý od komunikačního systému s posádkou.

Tam doslova pokořil smrt, když mu rychle docházely zásoby kyslíku. Vydržel bez něj neuvěřitelnou půlhodinu, než ho kolegové zachránili. Ač Lemmonsovi hrozilo vážné poškození mozku, žádné zdravotní následky kupodivu neměl.

Lemmonsův zápas je nejpozoruhodnější faktografickou částí a hlavní zápletkou filmu, která je jinak ovinuta dějovým marastem. O nezapomenutelné akci, zesilujícím se napětí nebo nápaditých dialozích bez ohraných úsloví, které by se nabízely, nemůže být řeč.

Sentimentální loučení před jako vždy riskantní výpravou střídá prosté vykreslení pracovních úkonů, než přijde na řadu kýžené drama. Scenáristé si ani v těchto scénách neodpustí sladkobolný tón, kdy se zdánlivě umírajícímu protagonistovi před očima přehrává konverzace s jeho nic netušící partnerkou.

Režijní vedení herců v čele s hvězdným Woodym Harrelsonem v úloze pohodového potápěčského veterána Duncana, jenž v pravý čas přepne do angažovaného módu, přitom vůbec není špatné. Ke zdárnému výsledku ovšem se zátěží vetchého scénáře nevede.