RECENZE: Poslední Bridget Jonesová je šílená nejen láskou

Angličané Hugh Grant a Colin Firth už v té době naplno zářili na hvězdném nebi. Proti obsazení Texasanky Renée Zellwegerové se sice před premiérou ozývaly dotčené hlasy pravověrných Angličanů, ale režisérka Sharon Maguirová si byla volbou jistá. Herečka si pak publikum zcela získala a stala se synonymem své postavy.

Nyní přichází do kin čtvrté pokračování série, Bridget Jonesová: Láskou šílená a je nanejvýš pravděpodobné, že jde o díl poslední.

Bridget už dávno není třicet, dokonce ani čtyřicet, před čtyřmi lety ovdověla, když její milovaný Mark Darcy tragicky zahynul, a zůstala sama s jejich dvěma dětmi, devítiletým Billym a čtyřletou Mabe.

Váhu už dávno neřeší, ke spoustě starostí jí stačí domácnost, kterou už nezvládá se stejnou potrhlostí a mimořádně vyvinutým smyslem pro trapasy, jenž ji provází celý dospělý život. S dětmi je šťastná, vrací se do milované práce produkční v televizi, ale jak říkají staří věrní přátelé, neměla by zůstat bez chlapa.

Ona sama cítí, že jí přece jen něco chybí. Do hledání partnera se jí sice nechce, ale osud jí přihraje do cesty hned dva.

Z uvedeného je zřejmé, že zatímco předchozí filmy se držely žánru komedie, tentokrát se dočkáme i většího než malého množství dojetí, zejména ve značně dlouhém prologu filmu, v němž Bridget vzpomíná na Marka, a poté když čerpá poslední moudra od umírajícího otce. Divákům nějaká ta slza neublíží, přesto by těmto scénám stačilo trochu méně prostoru. Délka filmu by se dostala pod kýžené dvě hodiny.

Začlenění dobře vybraných i vedených dětí naopak film sympaticky posouvá ke komedii rodinné, v níž už sex není tím hlavním, byť ani posledním. Nejpodstatnější devizou pak je, že navzdory nostalgii zůstalo Bridget, a tedy i filmu, stále ještě dost místa pro humor, byť už je místy trochu jiný než v předchozích filmech, protože i doba se od přelomu devadesátých a nultých let změnila.

Scénář i režie reagují na novou dobu až překvapivě přirozeně. Daniel (Grant) je sice pořád velký sukničkář, ale už dávno Bridget neplácá po zadku (to se dnes přece nedělá), ale chodí jí s vtipnými, přisprostlými poznámkami, které na něm milujeme, občas hlídat děti, které ho milují neméně.

Sarkasmem a dobře mířenými radami baví gynekoložka v podání Emmy Thompsonové. Nemá sice ve filmu mnoho prostoru, ale umí ho využít dokonale.

Když se Bridget zamiluje do výrazně mladšího studenta Roxtera v podání Lea Woodalla (britskému herci je osmadvacet, Zellwegerové pětapadesát), nepůsobí to zdaleka tak nepatřičně, jako kdyby se to odehrálo před dvaceti lety. A když se mladík zeptá, zda ji může políbit, odpoví mu přesně v duchu současnosti: „Aha, ty jsi ta generace, co se ptá.“

Rodící se vztah s učitelem, který se snaží pomoci Billymu vyrovnat se se ztrátou otce a děti vede v duchu moderních filozofií, sice nejspíš současným striktním pravidlům tak úplně neodpovídá, ale což, nemusí být všechno dokonale korektní. Stačí, že pan učitel není běloch. Hraje ho stále okouzlující Chiwetel Ejiofor, který se proslavil jako manžel Keiry Knightleyové v Lásce nebeské.

Bridget Jonesová: Láskou šílená je konzistentní vůči předchozím dílům série jak v přiznaných odkazech na zdroje žánru romantické komedie, tak například i v tom, že po celou dobu stejně jako titulní hrdinka osciluje mezi realitou a sny.

K jedné z nejkouzelnějších scén v tomto směru patří ta, když ze sebe Roxter na zahradní party v pravou chvíli neohroženě strhne košili, na vteřinu odhalí mužnou hruď a vrhne se do bazénu zachránit psíka, který to pohříchu nepotřebuje.

A Renée Zellwegerová? Herečka určitě splnila to, co režisér Michael Morris žádal, a nejspíš si to i užila. Minimum obličejové mimiky, téměř zcela zapadlé oči a neustálé diblíkovské poskakování však může být pro diváky zábavné nebo také docela protivné.

Ale Bridgetina nevyčerpatelná energie a dobrá nálada jsou přitažlivě nakažlivé stejně jako její nezničitelné přátelství se starou partou.