RECENZE: Pokud to cítíte, jděte za tím. Twisters ožívají jako energický potomek devadesátkového hitu

V létě 1996 původní blockbuster s Billem Paxtonem a Helen Huntovou v nejlepším slova smyslu drancoval americká kina. Nenápadný hit nazvaný Twister sázel na dobrý casting ústřední dvojice a nadprůměrnou trikovou show s výrazným podpisem autora Jurského parku Michaela Crichtona ve scénáři. A také mu neuškodilo, že vydělal více než pětinásobek svého rozpočtu.

Snímek Twisters zřejmě nebude oním trhákem letošního léta. Ve skutečnosti není ani plnohodnotným remakem nebo pokračováním filmu Jana de Bonta. Od svého předchůdce si však bere jen to dobré. Sympatické herce zasazuje do akční podívané, která věrna svému názvu roztáčí solidní dvouhodinovku plnou tornád a lekcí ze sci-fi meteorologie. A rovněž s láskou odkazuje na Čaroděje ze země Oz.

Ve filmové podobě vědy se ale divák dobře ztratí a za oponou ničivé síly matky přírody uvěří nejen tomu, že živel půjde zkrotit, ale také že streameři a youtubeři v srdci hrozivého živlu jsou vlastně normálním odrazem obsahu chtivé společnosti (snad se čeští Mikýřové nebudou příliš inspirovat).

Snímek zasazený na Středozápad Spojených států amerických s sebou nese i zábavnou regionální stylizaci. Od hudby přes místní pohodáře (planý poplach, žádná tornáda tu nejsou!) až po rodeo a kovboje, který místo býků nahání supercely. A zatímco Oklahoma a okolí posloužily jako kulisa zkázy, Glen Powell se našel v roli, která mu sedí rozhodně víc než videotékový Vrah naoko (Netflix, 2024).

Skvěle ztvárňuje sebevědomého streamera, ve kterém je víc, než se na první pohled zdá. Snadno lze uvěřit síle jeho charismatu, kterou odráží v počtu sledujících i věrné partě krotitelů tornád. Dobře čitelný a přirozený je však i ve scénách z druhé poloviny filmu, kdy nechává nahlédnout za masku šoumena, který k potěše svého publika pouští uprostřed víru dělobuchy a rachejtle.

Skvěle mu sekunduje Daisy Edgar-Jonesová (se solidním americkým akcentem), která zaujala v seriálové adaptaci Normálních lidí nebo ve filmové verzi knihy Kde zpívají raci. Její Kate je bezprostřední, zaujatá a chytrá hrdinka, která však připouští slabosti a viditelně nese břímě minulosti.

Velká škoda je, že Edgar-Jonesová nemohla plně předvést svou největší sílu, kterou je práce v emotivních či komorních scénách. Dostáváme pouhé náznaky, na víc však logicky nezbývá prostor. Třetím článkem trojúhelníku, překvapivě nikterak milostného, je pak Javi Anthonyho Ramose. Ten však i přes váhu své role v příběhu působí spíše jako doplněk než zásadní hráč.

Konstantním faktem však zůstává, že hlavní úlohu hrají tornáda. Větší, menší, samostatná nebo zdvojená. Tvůrci si dali na digitálním víru záležet a už v úvodní sekvenci ilustrují, jak mohutně budou pouštět ventilátory. Ty potom položí na lopatky i jakousi kostru příběhu, na kterém vlastně tolik nezáleží.

Twisters vkusně pracují s moderními technologiemi, stojí na správné straně morální barikády a přes veškeré bouře a vichřice paradoxně vedou kampaň za nenáročnou oddechovku letošního léta. K tomu rozhodně nepotřebují silnou zápletku, moment překvapení či realistické boje s větrnými mlýny. Veškeré zvraty a narativní zatáčky skomírají s další a další supercelou. Filmu to neubližuje, hloubka není na pořadu dne.

Twisters plní očekávání akčního dramatu v oku tornád se silnou ženskou hrdinkou, která má na to, aby zachránila všechny a vše, a bouřlivákem, který jí nabízí garde na bláznivé schůzky na hraně života a smrti. Nic víc, ale nic míň, což by mohlo diváky přilákat do kinosálů minimálně do doby, než je zaplní Deadpool s Wolverinem.