RECENZE: Pohádce Princezna zakletá v čase háv fantasy sluší

Přesto se čas od času objeví pohádka, která tento pocit zažene. Před čtyřmi lety to byl Anděl páně 2, v němž scenárista Marek Epstein a režisér Jiří Strach vycházeli důsledně z klasiky, ale obohatili ji skvělým ústředním nápadem i moderním a velmi vtipným hávem.

Nyní je v kinech Princezna zakletá v čase režiséra Petra Kubíka, která je sice obsahem i formou Andělovi páně na hony vzdálená, ale i ona přináší svěží závan, byť spíše ze zahraničních produkcí než z české tradice, když pohádkový příběh kombinuje s fantasy. Ale pokud jí to bude někdo vytýkat, dnešní diváci to nebudou. Neboť Princeznu zakletou v čase s potěšením (jak bylo patrné na jedné z premiér) zhlédnou i náctileté dívky a nejen kvůli idolu Marku Lamborovi v roli prince, byť právě on byl patrně impulzem k tomu, na pohádku vyrazit.

Hlavní hrdinkou je princezna Ellena, zakletá zlou čarodějnicí Murien. V den Elleniných dvacátých narozenin se vyplní kletba, kterou na ni Murien uvalila poté, co otec novorozené dívenky nesplnil slib, který dal čarodějnici, aby zachránil království.

„Budeš dospívat ve strachu, co se stane,“ proklela Ellenu čarodějnice. Ona ani nikdo z království totiž neví, co vlastně toho dne po západu slunce na království udeří. Ellena se tím však moc nezabývá. Hodně rozmazlená, spíše podmračená dívka je v klidu, dokud se ráno neprobudí znovu do dne svých dvacátých narozenin. A zas a zas... Až je to k zbláznění.

Časová smyčka samozřejmě není v kinematografii nic nového, ale scenáristé Petr Kubík, Lukáš Daniel Pařík a Viktor Krištof (ten je zároveň producentem) s ní pracují docela nápaditým způsobem.

Také hlavní královský alchymista (Roman Zach) totiž prokleté dívce vložil do vínku sudbu: „Ať se čas stane tvým služebníkem.“ A čas, respektive časová smyčka, se skutečně stane Elleniným pomocníkem. V opakujícím se dni se dívka postupně mění z bezradné slečny, která jako kdyby nevěděla, co se životem, a vlastně je jí všechno jedno, v aktivní bojovnici, která přes mnohé překážky dojde k tomu, co jediné může jakékoliv prokletí odvrátit, k lásce.

Princezna zakletá v čase má několik předností. Především děj je zejména v druhé části zajímavý, napínavý a počítá s myslícími diváky.

Dále je tu humor, který přijde ke slovu zejména v situacích, kde se na plátně objeví Ellenina nejlepší kamarádka a alchymistka Amélie v podání skvělé Elišky Křenkové, jejíž glosy jsou chytré, trefné a v jejím podání spolehlivě rozesmějí.

Jazyk je současný, což u pohádek často rve za uši, ale protože je současný důsledně, nikoliv kombinovaný s archaicky pohádkovým, je divákům blízký a nevadí.

Na popularitu Marka Lambory v roli prince Jana nespoléhají tvůrci víc, než je příjemné, film jím není přehlcen. Princeznu Ellenu hraje slovenská herečka Natalia Germani, a i když je vidět, že je jí víc než dvacet, vyváží to herecky (byť na Křenkovou nestačí). Celkové atmosféře výrazně pomáhá hudba Lukáše Daniela Paříka.

Chyby vyplývají z nedostatku zkušeností – dvaatřicetiletý Kubík před pohádkou natočil jen road movie Montenegro a oba jeho spoluscenáristé v oboru debutují. Příběhu by slušela kratší metráž, 115 minut neutáhne, a tak je v první polovině poněkud rozvleklý, den D se opakuje zbytečně často, takže než dojde ke zlomu, chvílemi už mírně nudí. Přesnější načasování by slušelo i některým pointám a menší diváci možná ne všechno pochopí.

Stejně tak výprava, která většinou velmi slušně zakrývá, že peněz nebylo ani zdaleka tolik, kolik mají zahraniční vzory, příliš často opakuje některé záběry, rekvizity, scenérie. Přesto se Princezna zakletá v čase řadí k tomu lepšímu v současné domácí tvorbě, a nejen té pohádkové.

Hodnocení: 70 %