RECENZE: Penélope Cruzová v další krásné roli

Filmu vévodí Penélope Cruzová v roli fotografky modelek a momentálně nastávající matky, jež se právě chystá na porod. Výbornou spoluhráčkou je jí mladičká Milena Smitová, která hraje na začátku rovněž matku před porodem.

Obě jsou momentálně bez partnera, ani jedna těhotenství neplánovala, ale zatímco čtyřicátnice Janis se na dítě chvějivě těší, teenagerka Ana má ze všeho, porodem počínaje a budoucí péčí o mimino a domácnost konče, strach.

Ze setkání těch dvou v porodnici, v níž sdílejí stejný osud, když jsou jejich novorozené holčičky dány „na pozorování“ na zvláštní oddělení, vzejde poutavá a výtečně napsaná zápletka.

Almodóvar má rád silné ženy a matky, celou tvorbou jim vzdává obdiv. Na něm postavil i melodramatický příběh, v němž se jedna z hrdinek musí smířit se ztrátou malého miminka a druhá se zjištěním, že biologickou matkou milované holčičky je někdo jiný.

Děj, který se zdá chvílemi předvídatelný, Almodóvar s jistotou a bravurou několikrát přehazuje na jinou, správnější kolej. Dělá to tak přesvědčivě, že divák, ač někdy docela nerad, musí s ním i počínáním jeho hrdinů souhlasit.

Druhá linie filmu sahá hluboko do minulosti ke španělské občanské válce a hrůzám, které ji provázely. A ač se to může zdát neuvěřitelné, je chytře, s autorovým zjevně osobním zaujetím, organicky propojená s rovinou intimní. Testy rodičovství totiž neurčují jen mateřství a otcovství současné, ale třeba i hluboko pohřbené. A Almodóvar dává jasně najevo své přesvědčení, že i ta sebeutajenější, třeba i zakopaná dávná pravda jednou vyjde najevo, protože bez ní by se nedalo žít.

V Paralelních matkách není záporná postava, byť to tak chvílemi může vypadat. Almodóvar také dobře ví, že každý má právo na kus své pravdy, a jakkoli se to někdy může zdát skoro absurdní, svou cestu si ke druhým najde.

Cruzová je nádherná nejen podle všech ošidných měřítek krásy, ale především ryzí ženskostí, která nepotřebuje ubírat na půvabu jen proto, aby působila jako „žena z lidu“. Umí ji totiž při vší hvězdné kráse zahrát, ve výkonu je nesmírně přirozená, není okamžik, který by jí divák nevěřil. Navíc má ohromný dar přenosu všech emocí, které její postava prožívá, ať jde o strach ze ztráty dítěte, nalezenou a ztracenou lásku, nebo touhu poznat minulost své rodiny a země.

Almodóvar je tentokrát mnohem střídmější v barevném ladění než ve svých starších filmech, ale ve chvílích propuknutých vášní jeho charakteristická červená proletí obrazem, aby vzápětí ustoupila střízlivějšímu pohledu.

Hodnocení 80 %