RECENZE: Páv dobře ví, že všichni hrajeme divadlo. Utápí ho ale jednoduchost

Protagonista Matthias dokáže být potenciálně kýmkoli a zvládnout cokoli, co si jeho klienti přejí.

Jednou je intelektuální homosexuální partner na koncertě vážné hudby, jindy pilot a zároveň snový tatínek chlapečka, který se s ním pyšní na školní prezentaci povolání rodičů, pak zase příkladný syn, jenž má přispět k obrázku vzornosti svého rádoby otce v jeho byznys komunitě.

Námět snímku možná zní jako utopie z blízké budoucnosti. Režisér a scenárista v jedné osobě se však podle svých slov volně inspiroval skutečnými japonskými agenturami, které pronájem zaměstnanců k naplnění nejrůznějších, nikoli však sexuálních potřeb svých zákazníků umožňují.

Příběh se nicméně dá vztáhnout nejenom k asijským bizarnostem. Dá se chápat i coby metafora blyštivého prostředí sociálních sítí, jehož výsadní uživatelé na ty méně úspěšné útočí působivým klamem bezchybného života.

Že je ovšem tato domnělá dokonalost vykoupena něčím jiným, co zůstává skryto, zůstává veřejným tajemstvím.

Wenger se snaží popsat Matthiasovo vyhoření z falešného světa, jenž mu soudě podle hrdinova okázalého domova přináší nemalý zisk, ale zcela stírá jeho totožnost. Uvědomí si, že už není schopen vyjádřit své ryzí pocity a chovat se přirozeně, že zkrátka uvázl v mechanické úloze těšitele druhých, a začne jednat.

Hlavní představitel Albrecht Schuch, v diváckém povědomí zapsaný díky filmům Na západní frontě klid nebo Narušitel systému, spolehlivě přechází z jednoho obrazu do druhého a nebortí fasádu zahalující to, co se mu právě honí hlavou. Decentnost neztrácí až do velkolepého závěru, v němž je přímo oslnivý.

Děj sice spěje do uspokojivého finále, které si připraví nejeden poutavý zvrat, leč výraznější oblouk nenabízí.

Po scenáristické i vizuální stránce je Páv přespříliš jednoduchý, ba až strnulý. Zdá se přitom, že by se k větší dynamičnosti v obou případech stačilo prostříhat.

Topornost, s níž by se stěží dala vydržet přepálená stopáž sto dvou minut, naštěstí kromě Schucha rozprašují také herci ztvárňující vedlejší postavy. Jejich jemná mimika a nepatrné proměny tónu hlasu zaručují obdobně subtilní druh humoru, který by jinak nejspíš zůstal ležet ladem.