RECENZE: Oškliví ve filmové adaptaci nezkrásněli, budují zrychlený a povrchní dystopický svět nikoho

Oškliví vypráví o budoucnosti, ve které vědci novým a zázračným obnovitelným zdrojem energie zachránili skomírající planetu a zároveň zajistili věčnou krásu pro všechny.

V šestnácti letech totiž každý člověk podstupuje plastickou operaci, která naplní jeho ideály a smaže závist, kastování a další ošklivosti mezi lidmi. Díky technologiím je tak každý dokonalý. Nic ale není tak dokonalé, aby to mohla být pravda. A to je i případ filmové verze Westerfeldovy knižní prvotiny.

Vnitřní krása a zajímavý autorův text tak opakovaně narážejí na bariéry digitálního obsahu, který podobně jako městský ráj v příběhu mladé hrdinky Tally sliboval, že udělá vše krásnější. V tomto případě měly ze solidních knih vznikat bohaté a nevšední filmy. Režisér McG však s daným materiálem pracuje odlišně.

Futuristické světy, jakkoliv pokřivené, totiž nelze budovat na prázdných slovech a rádoby pestrých vizuálech. O to víc, když si scénář Kristy Vernoffové a Whit Andersonové bere z knih nutnou kostru a přizpůsobuje ji formátu.

Hra na efekt (s objektivně podprůměrným CGI - počítačově generovaná grafika) nepřináší kýžený zážitek, který by měl pramenit spíš z rozvoje postav a logického sociálního leitmotivu o podobách krásy ve společnosti.

Vše je poháněné na sílu s cílem rychlého a efektivního sci-fi bijáku pro mladé, který však ani nesignalizuje větší ambice. Netflix prasátko rozhodně nerozbil. Je to vidět na již zmíněných efektech nebo na faktu, že jedinou výraznější tváří obsazení je Joey Kingová (která však rozhodně ze svého hereckého potenciálu neslevuje).

Pokud by měla platforma navázat dalšími díly z knižní série (autor dosud vydal pokračování Krásní, Speciálové a Kompars), musel by být z Ošklivých mimořádný hit, což je po natočení prvního dílu možná větší utopie než představa o dokonalé kráse.

I když je sci-fi kvapík vcelku stravitelnou podobou žánru v nabídce videoték, diváka si rozhodně nezíská prací s charaktery. Příběh skáče od jednoho zásadního přátelství ke druhému a nutný vztah k hrdinům se ztrácí v barvách velkoměsta pro chodící a tančící modely.

V momentě zlomu je pak v rámci úspory času vše šité horkou jehlou a emoce nejsou ani uvěřitelné, ani logické.

Zároveň se nejedná o žádné další Hladové hry (knižní a filmová série), kde měly Panem (fiktivní země) a jeho metropole Kapitol nosnou historii a nabídly tak potřebný kontext pro navazující vyprávění.

Střet mezi uměle vytvořenou smetánkou a jakousi rebelií je pak vcelku tradičním konfliktem, který však podobně jako další prvky řadí z jedničky na pětku bez starostí, kam a jak dojede.

Finále je střiženo v podobném stylu. Tvůrci nabídnou v duchu možného pokračování otevřený konec, který by i měl potenciál, pokud by nám na postavách a jejich činech více záleželo.

Zpracování Ošklivých pod taktovkou McG ale bohužel v závěru vyznívá jen jako obsahem i formou chudší kopie epizody seriálu Černé zrcadlo (zkoumá moderní společnost, především co se týče neočekávaných důsledků nových technologií - pozn. red.).