RECENZE: Operace Black Bag. Blanchettová a Fassbender hrají mistrovskou špionážní hru

Manželé Kathryn (Cate Blanchettová) a George (Michael Fassbender) mají bezproblémový vztah, ale značně problémové zaměstnání. Zvlášť když vyjde najevo, že v britské špionážní agentuře, kde oba pracují, je zrádce. Mezi podezřelými je i Kathryn, a je na Georgovi, aby svou ženu za každou cenu podezření zbavil a skutečného zrádce odhalil.

Scénář k rafinovanému filmu s vybroušenými dialogy napsal David Koepp podepsaný pod trháky jako Smrt jí sluší, Jurský park, Mission Impossible, Spider-Man, Indiana Jones a Království křišťálové lebky nebo Muži v černém 3.

Jeho text poskytl i tentokrát velmi dobrý základ k rozehrání špionážní hry, která od začátku do konce drží diváky v napětí.

A Soderbergh, který sám stál i za nenápadnou, ale účelnou kamerou, se opět projevil jako režisér, který ono napětí dokáže budovat nikoliv na akci, ale na rafinovaně spletitém vyprávění, v němž zrádcem může být kdokoliv, a diváky to zajímá. Nespěchá, soustředí se na dialogy, které mají břitkost i humor.

Z diváckého hlediska je nicméně třeba podotknout, že jak je Operace Black Bag chytrá, tak vyžaduje značné soustředění. To je v záplavě plytkých příběhů, na které jsme pohříchu zvyklí, velmi osvěžující, ale pro ty, kdo chtějí spíše koukat a nemyslet, dosti náročné. Dialogy se vracejí ke stejným situacím z jiného úhlu pohledu, podezření se proměňují.

Velkým bonusem je podle očekávání herecké obsazení. Chemie mezi Blanchettovou a Fassbenderem funguje skvěle, byť jejich herecké zadání je tentokrát poněkud nezvyklé. Blanchettová má nečekaně tmavé vlasy a tvář tak neměnnou, až má divák pocit, že hereččin obličej je strnulý buď záměrně výraznou maskou, nebo (to bohužel spíše) zásahy plastických chirurgů. Nicméně k podezření, které její postava i v manželovi občas vzbuzuje, to sedí.

Také Fassbender hraje muže, který prakticky nehne brvou, jeho tvář je kamenná, slova jeho postavy však míří o to přesněji. Opakovaně tvrdí, že nesnáší lež (a v některých černým humorem protknutých dialozích to potvrdí), a zároveň jako špičkový agent také každou lež pozná. Opravdu pozná?

Soderbergh nehraje jen povrchní špionážní hru. To, u čeho diváka nejvíc mrazí, je současný svět, který z příběhu vystupuje na povrch. Všudypřítomná možnost zrady, absolutní nemožnost se před kýmkoliv kamkoliv ukrýt, manipulace pomocí moderních technologií, možnost dosáhnout mocenského cíle i za cenu ztráty tisíců životů. To jsou témata, která Koepp se Soderberghem včlenili do příběhu zcela přirozeně.

Ve světle toho jsou nepříliš důležité otázky, které si může divák při sledování filmu položit. Třeba ta, zda je reálně přípustné, aby manželé pracovali na supertajné operaci společně a s dalšími agenty se stýkali tak důvěrně, že jim George může tajně podat drogu v naději, že se podřeknou.